Kyrgyzie na cestě k demokracii
Přestože samotný puč proti dnes již bývalému prezidentovi Askaru Akajevovi proběhl na středoasijské poměry velmi smírně a nekrvavě a ke změně moci došlo během jediného dne, 24. března, předvolební boje se za klidné a mírumilovné označit nedají. Nové nepokoje hlásila během června města na jihu země, zejména Oš a miulý týden byl přímo v centru hlavního města Biškeku zastřelen jeden z předních poslanců nejvyššího zákonodárného sboru.
K největšímu vystoupení proti nové moci ovšem došlo minulý pátek. Na náměstí před tzv. Bílým domem, který je sídlem vlády a kde sídlí také ústřední volební komise, se sešlo 2-5 tisíc demonstrantů. Ti se dožadovali, aby mezi dosavadními sedmi prezidentskými kandidáty zůstal i podnikatel Urmat Baryktabasov, jehož zmíněná komise ze seznamu uchazečů vyřadila. Důvodem přitom bylo, že Baryktabasov prý je občanem sousedního Kazachstánu a podle kyrgyzských zákonů se tedy o prezidentský úřad ucházet nemůže.
Poněkud zmatené zprávy z pátečního Biškeku mluvily o tom, že 150-300 demonstrantů vniklo do budovy a hodlalo ji obsadit na tak dlouho, až se jméno jejich kandidáta dostane zpátky do zmíněného sedmičlenného seznamu. Po nedlouhém přemlouvání ze strany vládních představitelů pak demonstranti budovu opustili. Během dne se ovšem vrátili, budovu obsadili až po druhé patro a tentokrát už je musela vytlačit policie. Ta nepoužila zbraní a údajně si vystačila se slzným plynem. 39 lidí utrpělo vesměs lehčí zranění a asi tři stovky jich byly předvedeny na policejní stanice.
Již v sobotu kyrgyzský generální prokurátor Azimbek Beknazarov přišel se zajímavým tvrzení. Podle něj je sporný prezidentský kandidát Baryktabasov napojen přímo na rodinu bývalého prezidenta Askara Akajeva, který v současné době žije v ruském exilu. Akajev také hned v sobotu na prvním programu ruské státní televize toto nařčení rozhořčeně popřel. Generální prokuratura v Biškeku však tvrdí, že podle jejích informací se Baryktabasov pohyboval ve společnosti Akajevova syna Ajdara, který je poslancem nového parlamentu, a když páteční vzpoura nevyšla, oba muži spolu z Kyrgyzstánu odletěli. Pokud by se prokázalo, že páteční nepokoje skutečně zroganizoval Baryktabasov, pak by se nejen mezi prezidentské kandidáty nevrátil, ale dokonce by mu hrozilo desetileté vězení. Akajevův syn by zase mohl přinejmenším přijít o svůj poslanecký mandát.
Přestože zatím nikdo neřekl, zda měl pravdu vyřazený kandidát nebo kyrgyzská ústřední volební komise, ukazuje se běžný syndrom celého postsovětského prostoru, totiž snaha zbavit se nepohodlných soupeřů ještě před samotným volebním dnem. Toho jsme svědky koneckonců i v Rusku, kde sama za sebe hovoří kauza Chodorkovskij a kde byly podobné metody uplatněny i před nedávnými čečenskými prezidentskými volbami. Celá aféra také znovu připomněla, že svržení Askara Akajeva nebylo vedeno nějakými ideovými či obecně politickými motivy, ale výhradně bojem o moc.
Na druhé straně je pravda, že Akajevův Kyrgyzstán byl a dodnes je relativně nejliberálnějším režimem v celé Střední Asii. Nejlépe tento fakt ilustruje způsob, jakým byly páteční nepokoje potlačeny a vyřešeny - zejména na pozadí masakru, který ve své zemi mezi nespokojenci rozpoutal prezident sousedního Uzbekistánu Islam Karimov. Po jeho bezhlavě střílejících vojácích zůstalo podle nepotvrzrených zpráv na zemi ležet 500-1000 mrtvých. Ostatně, právě tento masakr v pondělí odsoudila Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Jak se zdá, největší naděje na vítězství v červencových prezidentských volbách má současný úřadující prezident Urmanbek Bakijev, jehož podporuje i další protagonista protiakajevovské vzpoury Felix Kulov, který se sám prezidentské kandidatury v Bakijevově zájmu před časem vzdal. Pro kyrgyzské občany, kteří dnes živoří z pár desítek dolarů měsíčně, to ale na jejich bídě docela jistě nic nezmění.
