Kyrgyzská vláda odmítla opoziční návrh ústavy
Podstata současné kyrgyzské krize, která na první pohled připomíná události z loňského března, kdy byl v režii dnešních politických předáků prezidenta Kurmanbeka Bakijeva a premiéra Felixe Kulova svržen tehdejší prezident Askar Akajev, je poměrně prostá: Když Bakijev loni na jaře stanul v čele této chudé středoasijské země, k jeho hlavním slibům patřila reforma ústavy, boj s korupcí a potlačení vysoké kriminality.
V to, že by prezident snad dokázal úspěšně bojovat s bičem korupce a kriminality, který sužuje všechny postsovětské středoasijské země, nikdo nedoufal a ani dnes nedoufá. Že by ale mohl a měl změnit dosavadní akajevskou ústavu, o tom není pochyb.
Opoziční poslanci v noci na dnešek na mimořádném zasedání parlamentu, které sami jednostranně vyhlásili za ústavodárné, podepsali svůj návrh nové ústavy. Den předtím bojkotem zasedání znemožnili projednání návrhu reformy základního zákona předloženého Bakijevem, protože jeho změny považovali za nedostatečné. Podle nich prezident navrhuje prezidentsko-parlamentní systém, zatímco oni prosazují principy čistě parlamentní.
Návrh ústavy, podle něhož například přechází právo jmenovat premiéra z prezidenta na parlament, podepsalo 38 z 75 členů zákonodárného sboru. Kyrgyzský právní řád ale vyžaduje pro schválení změn v ústavě dvoutřetinovou většinu, tedy nejméně 51 hlasů, a neumožňuje ani vytvoření ústavodárného shromáždění. Většinová opozice je ovšem přesvědčena, že jí k prosazování podobných požadavků prostá většina stačí a podle toho se taky chová. Bakijev už v rozhovoru pro ruskou televizi včera prohlásil (citujeme): "Oni si myslí, že situace je stejná jako byla loni před pádem Akajeva a že dosáhnou mého pádu. Tak to ale není." (Konec citátu)
Požadavek opozičních poslanců, mezi něž patří například i někdejší Bakijevova spojenkyně Rosa Otunbajevová, aby se kyrgyzský ústavní systém z prezidentského změnil v parlamentní, je zcela legitimní a pochopitelný. Mimochodem - k podobné úpravě ústavy došlo po oranžové revoluci na počátku letošního roku i na Ukrajině, což mimo jiné znamenalo posílení pravomocí současného premiéra Janukovyče a naopak oslabení prezidenta Juščenka.
S výjimkou pobaltských zemí vznikly podle vzoru ruské ústavy z roku 1993 prezidentské autoritářské republiky prakticky v celém postsovětském prostoru. Pokud základní princip zjednodušíme, funguje to tak, že jak parlament, tak vláda se bez prezidenta prakticky nehnou a největší moc v každé takovéto zemi je soustředěna v rukou jediného muže. Je to prosté a praktické, ale není to právě demokratické. A přesně o překonání tohoto stavu kyrgyzské opozici jde.
Když byla kyrgyzská "revoluce tulipánů" z loňského jara srovnávána s revolucí růží v Gruzii a se svou oranžovou předchůdkyní na Ukrajině, znalci poměrů upozorňovali na fakt, že v Kyrgyzstánu jde spíše o střídání politických a mocenských garnitur než o skutečně revoluční převrat. Bakijevovo ústavní kličkování a snaha zachovat mocenský status quo z dob Askara Akajeva to ilustruje víc než výmluvně.
Současná kyrgyzská politická krize je ve světě sledována s velkou pozorností. Nedaleko hlavního města Biškeku je dnes jediná fungující americká základna ve středoasijském prostoru, která je zázemím pro spojenecké vojenské akce v sousedním Afghánistánu. Za "alarmující" označil včera situaci v Kyrgyzstánu i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Kyrgyzská opozice tvrdí, že nesměřuje k násilí a nehodlá nic obsazovat - i přes kompromitující zvukový záznam, který podle premiéra Kulova její snahu o převrat naopak dokazuje.
Další vývoj v Kyrgyzstánu bude ještě zajímavý - prezident by totiž mohl parlament rozpustit a dosáhnout tak nových voleb. Otázkou je, zda se toho v situaci, kdy má opozice v parlamentu sice minimální, ale přece jen převahu, nakonec odváží.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
