Léky na divokém Východě

10. prosinec 2004

Jak ještě dlouho budeme žít na divokém Východě, chtělo by se člověku zvolat v parafrázi na slavného antického řečníka. Důvodem ke stížnosti může být například právě vydaná léková vyhláška ministerstva zdravotnictví a způsob, jakým se připravovala. Připomeňme tuto skandální historii.

Výdaje na léky překročily roční částku čtyřiceti miliard a rostou dál každým rokem o deset procent. Je to trojnásobek hospodářského růstu, přesto by nešlo o žádnou tragédii, protože cenová hladina v Česku a bohatších zemích Evropské unie se musí časem vyrovnat. Jenže dnes zažívají zdravotnické finance těžké časy a právě v oblasti léků se dá ušetřit nejrychleji - svědčí o tom letošní příklad z Německa a Slovenska.

Češi se rozhodli na jaře tento příklad napodobit a připravili o něco méně ambiciózní lékovou vyhlášku, která snižovala úhrady léků a snažila se zavádět jen minimum nových preparátů.

Autoři lékové vyhlášky každým rokem hledají cestu, jak ušetřit, ale pouze jednou, v roce 1999, se jim podařil růst výdajů zastavit. Také letos navrhla ministerská kategorizační komise spíše přísný předpis. V příštím roce se sice výdaje na léky zvýší, růst by ale neměl překročit čtyři procenta. Není divu, že je přísnost nutná, když účty pojišťoven v tuto chvíli ukazují deficit osm a půl miliardy korun.

Jenže přes všechny dobré důvody pokus nakonec zkrachoval. Začalo to už v září, kdy přísnou vyhlášku odmítla podepsat ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Vlastně ji nejdřív podepsala, když ale začaly noviny psát, že po vyhlášení tak přísného předpisu budou muset pacienti na léky doplácet víc než dosud, nakonec svůj podpis odvolala.

Je to vizitka médií, když píší podle potřeby farmaceutických firem, je to ale také svědectví o kvalitě českých politiků.

Češi doplácejí za léky nejméně ze všech Evropanů a podíl přímých plateb u lékaře stále klesá. Čím více se doplácí, tím víc šetrně občané s léky zacházejí. Přesto se politici snaží ze všech sil, aby se podíl občanů nezvýšil. Snaží se domluvit s farmaceuty, aby nežádali za své preparáty vyšší částku, než budou platit pojišťovny, a obvykle se jim to daří. Jakoby nešlo politikům o kvalitní správu zdravotnického systému a podnikatelům ve zdravotnictví o zisk - hlavním cílem je zřejmě dosáhnout toho, aby pacienti nemuseli v lékárnách nic platit. Tentokrát ale nebyli výrobci spokojeni, a proto vyhlášku strašením přes média, případně ještě jiným způsobem zablokovaly.

Co následovalo, je ovšem ještě víc deprimující. Ministryně Emmerová oznámila, že ruší kategorizační komisi, která je pod kontrolou odborné veřejnosti, a že další lékovou vyhlášku připravuje úplně sama. Sama zveřejnila i první úspěch svého postupu: při separátním jednání s největší českou farmaceutickou firmou Zentiva dohodla snížení ceny léku na schizofrenii.

Proti tomu se ovšem ozvali dovozci zahraničních léků s tím, že jde o porušení hospodářské soutěže. Mají pravdu, že postup je nestandardní. Ministryně dohodla změny ve vyhlášce s firmou, kde pracuje na ředitelském místě její syn, zároveň se ukázalo, že léky za schizofrenii sice šly dolů, za jiné léky od Zentivy se ale úhrady proti původnímu návrhu vyhlášky zvýšily.

V jednom okamžiku se zdálo, že lze ocenit alespoň postoj zahraničních farmaceutů, kteří žádali, aby příprava vyhlášky byla transparentní. Jenže pak se s pomocí zdravotních pojišťoven podařilo zjistit, že kromě morálního postoje stihly některé z cizích firem ještě s ministryní domluvit, aby se ve vyhlášce objevily některé nové léky z jejich produkce.

Emmerová tedy udělala ve vyhlášce 65 změn a v nové podobě ji podepsala. Pojišťovny vyčíslily, že se tím výdaje na léky v příštím roce zvýší nejméně o další miliardu. Přes všechny složité přípravy tedy výdaje na léky porostou i v příštím roce podobným tempem jako dosud.

Když se kritika takového postupu objevila v médiích, odpověděli účastníci dohod tradičním způsobem. Ministerstvo zdravotnictví nereaguje, farmaceutické firmy, cizí i domácí, prostřednictví PR agentur vysvětlují, že jejich kroky vlastně výdaje šetří, protože, jak známo, jim o zisk vlastně vůbec nejde a už vůbec o něj nešlo, když se domlouvali za zavřenými dveřmi se zástupci ministerstva.. Ostatně myslím, že úhrady za léky by se měly stanovit průhledně, zní obměna slavné citace jiného velkého římského rétora. Tím, že svou větu neustále opakoval, dosáhl slušného výsledku - Kartágo bylo zničeno. Snad nebude obtížnější zavést pořádek do české lékové politiky.

Spustit audio