Lidovci před posledním dějstvím vládní krize

O co jde konkrétně. Předsedové obou stran, Stanislav Gross a Miroslav Kalousek, se dostali do ohniska zájmu novinářů, protože nedokáží úplně přesně vysvětlit, jak přišli ke svým bytům. Nechme stranou motivaci médií, v každém případě jsou dost vlivná, aby oběma politikům zkazila pověst, přinejmenším dočasně.

Sociální demokraté se ovšem budou muset rozhodnout. Je možné zvolit za předsedu člověka, kterého pověst je černá, aby se ještě dál nepropadla pověst celé sociálnědemokratické strany? ČSSD se jistě nějak rozhodne, jen musí dát pozor, aby při svém rozhodování nepůsobila rozpačitě. Pak by u občanů ztratila zcela jistě.

Lidovci stejný problém řeší s předstihem a zřejmě není tak hluboký, jako u kolegů z koalice. Mohou tedy jít příkladem.

Na konferenci rozhodnou o mandátu, s jakým má předseda Kalousek jednat o krizi uvnitř vládní koalice. Mohou mu nechat stejně jako dosud neomezenou pravomoc. Přesněji řešeno, omezenou pouze tím, že odchod z koalice musí schválit příští celostátní konference.

Pokud dají svému předsedovi takovou důvěru, musí být přesvědčeni o jeho kvalitách, včetně těch morálních. K tomu jim dal Kalousek včera příležitost, když rezignoval z funkce předsedy rozpočtového výboru. Když média píšou o tom, že jeho rodina neplatí daně, jistě nemají z pohledu lidovců pravdu. Přitom je Kalouskova rezignace z parlamentní funkce, která s sebou nese rozpočtovou kontrolu, zodpovědným a úctyhodným činem, který chrání stranu před jakýmkoli nařčením. Přitom není pochyb, míní lidovci, že nakonec se jejich předseda ze všech absurdních obvinění očistí.

Když člověk není lidovec, tak se zdráhá uvěřit takové konstrukci. Vždyť přece u Kalouska nejde jen o případný nepořádek z daní, ale také o původ peněz, za které dnes bydlí. Lidovci ale potřebují věřit, aby v plné síle obstáli v koaliční krizi, a proto nechávají případné pochybnosti stranou. Každá pochybnost by dnes mohla stranu v očích veřejnosti jen oslabit.

Je tedy velmi pravděpodobné, že Kalousek mandát k vyjednávání dostane a stranu povede do příštích bouří.

Odpovídajícím verdiktem zřejmě skončí i sjezd sociálních demokratů. Jistě nebudou tolik argumentovat morálkou, ale víc historickou nutností - v současných poměrech se tomu ostatně říká pragmatismus. Kdyby totiž Grossovi doporučili opustit místo premiéra, musela by padnout celá vláda a není přece jisté, jestli by prezident Klaus dal současné koalici ještě novou šanci. Gross musí zůstat v zájmu zachování koalice, ať je, jaký je.

Z toho vyplývá jedině - lidovci se budou na sobotní konferenci rozhodovat, jestli v zájmu morálky rozbijí vládní koalici. Pokud totiž přijdou sociální demokraté po svém sjezdu s návrhem na pragmatickou dohodu o Grossovi na místě premiéra, budou muset lidovci v čele s Kalouskem tento návrh odmítnout z morálních důvodů.

Skeptikům se takové úvahy musejí zdát trochu směšné. Morálku by snad měl hájit Kalousek, který má pověst cynického politika? Takové pochybnosti nejsou důležité. Kalousek přednese mravní apel jménem celé lidové strany. Z pohledu svých straníků je na to dost zodpovědný i seriózní. Můžou psát ve všech novinách, že je černý, pro nás je bílý.

Pro sociální demokraty to je vážná výzva. Pokud přistoupí na morální diskusi křesťanské strany, mají do budoucna jen dvě šance - obě špatné. První možností je Kalouska napodobit a doporučit, aby se některé ze svých funkcí vzdal také Gross. Třeba by nešlo o premiéra, ale předsedu strany by dělat nemusel. Problém je, že lidovci po nich tohle nechtějí, těm jde právě o premiéra. Sociální demokraté by ustoupili úplně zbytečně.

Druhá možnost je lidovce napodobit a uznat, že Gross je seriózním a odpovědným politikem, který by měl stranu vést neomezenou dobu. Lidovci můžou říkat, co chtějí, pro sociální demokraty je bílý dost. Tato nekritičnost, zvlášť jestli bude provázena morální rétorikou po vzoru lidoveckých politiků, může v případě ČSSD skončit volební porážkou.

Sociální demokraté jsou přitom v takové defenzívě, že třetí možnost budou hledat jen velmi těžko.

Důležitější je, že z takového pohledu je vládní krize vlastně neřešitelná. Přes veškerou snahu těch, kteří chtějí dát věci opět do pořádku, směřuje koalice sociálních a křesťanských demokratů ke svému definitivnímu konci. Prvním krokem, který už nepůjde vrátit, bude sobotní konference lidovců.