Lidovci rozhodují o vládě s ČSSD
Zřejmě není nic víc morální, než tuzemská politika. Přinejmenším to tak vypadá, den po velkém převratu v předvolebních vyjednáváních. Řeč je především o lidovcích.
Bylo to správné, slíbit voličům, že zabráníme vstupu komunistů do vlády, a pak jim to naopak umožnit? Ptají se tak zřejmě ještě v této chvíli účastníci celostátního výboru KDU-ČSL. A mnozí z nich dodávají: Proč jsme museli koalici se sociálními demokraty domlouvat za zády ODS, nešlo snad počkat, až ukončí svou misi designovaný premiér a šéf občanských demokratů Mirek Topolánek?
K tomuto členitému dotazu existují dvě stanoviska a jak už to u lidovců bývá, jedno z nich reprezentuje předseda Miroslav Kalousek, druhé jeho zástupce Cyril Svoboda. Každý přitom má ve straně dost přívrženců a nedá se předem říct, komu z obou mužů dá dnes výbor za pravdu. A ještě méně se dá předpokládat, kdo z lidoveckých rivalů bude úspěšnější na celostátní konferenci v pondělí.
Morální spor přitom rozhodne o osudu menšinové vlády lidovců se sociálními demokraty, tak jak ji domluvili předsedové Kalousek a Paroubek, kteří počítají s tichou podporou KSČM. Pokud se prosadí názor, který hájí Svoboda spolu se zástupci Jihomoravského, Zlínského, Středočeského a části Olomouckého kraje, pak se menšinová vláda nepodaří.
Předem je nutné říci, že sympatičtější je postoj Svobodův. Říká jasně, že není možné zcela bezcharakterně porušovat, co se slíbí voličům. Zároveň je sympatické, když požaduje, aby všechny politické strany hrály na rovinu, a když pranýřuje pokoutní pletichy.
Paradoxně tak volí šéf levicového křídla lidové strany podobný postoj jako ODS, která vystupuje v pozici čestného a hrdého bojovníka proti komunismu a volá na barikády všechny obránce demokracie. Činí tak právě ve jménu morálky. Byl by to krásný svět, ve kterém by taková morálka převládala..
Naproti tomu Miroslav Kalousek může být obviněn z mnoha přestupků. Byl to přece právě on, kdo ve jménu boje proti komunismu šikoval pod prapor lidovců voliče. Právě on vedl tajné rozhovory s Paroubkem a může být obviněn, že tak činil se zištným úmyslem dostat sebe a své nejbližší k nějakým funkcím.
V běžném životě by bylo snadné takové morální dilema rozhodnout. Pravdu má Svoboda a Kalouskovo řešení je třeba zamítnout. Jenže jde o politiku a tam platí jiná pravidla. To je řečeno bez jakéhokoli despektu k politikům. Musí mezi sebou rozdělovat moc a při tom si nikdo nikde na světě nebere ubrousky.
Politická morálka je tedy něco jiného. Poprvé ji přesně definoval na počátku novověku historik Nicolo Macchiavelli a v devatenáctém století jeho definici rád opakoval německý sociolog Max Weber.
Podle Macchivelliho může politik v zájmu svého státu přestupovat příkazy církve a svědomí. Je možné, že za to bude v posmrtném životě potrestán, v mocenském boji na zemi ale může, nebo je dokonce povinen zrazovat, lhát a podvádět. Vždy, když je v sázce prospěch všech občanů jeho země.
Je tedy možné, že Kalousek a také Paroubek se chovají právě podle pravidel politické morálky. Porušují sliby, snaží se protivníky vyšachovat minimálně nepravdami, pokud to však dělají ve jménu celé země, těžko jim to z objektivního pohledu vyčítat.
Pokud jde o lidovce, je samozřejmě možné pochybovat, že jim jde o dobro všech. Nepochybně potřebují udržet dvě nebo tři stovky míst ve významných státních úřadech. Sociální demokraté si také kupují jejich vstřícnost tím, že dají do pořádku všechny spory s katolickou církví. V obou případech jde skutečně jen o dílčí cíle.
Naopak uvádějí o krok blíže k moci komunisty. Je to strana, která v minulosti zavedla diktátorský režim a posluhovala Sovětskému svazu, tedy cizincům. Mají se tato nepochybná fakta při rozhodování o vládě zapomenout? To je otázka.
Předpokládejme tedy, že lidovci Kalouska odsoudí. Jakou vládní alternativu nabízí Svoboda? Hovoří o tom, že by snad bylo možné, aby lidovci vedle komunistů tolerovali menšinovou vládu samotné ČSSD. Sám však připouští, že po vypovězení dohody mezi Kalouskem a Paroubkem by se něco takového těžko domlouvalo.
Prakticky by tak už zůstala jen možnost, aby se na nějakém způsobu vlády přece jen domluvily obě velké strany - ODS a ČSSD.
Pozorovatel zvenku nepochybně drží palce Cyrilu Svobodovi. Lidovci na svém celostátním výboru však musí probrat všechny zmíněné otázky.
Kalousek má výhodu, že umí odpovědět na tu hlavní - kdo má vlastně v České republice vládnout.
