Litviněnko zemřel
To, čeho se všichni v posledních dnech obávali, se v noci ze čtvrtka na pátek stalo skutečností: Někdejší podplukovník ruské Federální bezpečnostní služby Alexandr Litviněnko, který ve složkách tajné policie začínal už v dobách sovětského KGB, neodolal těžkým zdravotním komplikacím, způsobeným s největší pravděpodobností těžkou otravou zatím neznámým jedem či směsí jedů.
Vyšetřování, které vedou špičkoví protiterorističtí odborníci britského Scotland Yardu, bylo sice z podezření na otravu jedem překvalifikováno na smrt z nejasných příčin, ale drtivá většina těch, kteří Litviněnkovi z celého srdce přáli uzdravení, má ve věci zcela jasno: Bývalý ruský odborník na analýzy zločineckých organizací byl zavražděn neznámým jedem a za jeho smrtí stojí jeho bývalí kolegové z ruských tajných služeb. Ostatně Litviněnko sám v posledním rozhovoru, který vedl dva dny před smrtí se svým přítelem filmařem Andrejem Nekrasovém, přímo řekl: "Tak mě dostali. Všechny ale dostat nemůžou." Na tom nic nezmění ani nejnovější úvahy britských lékařů nad tím, čím vlastně byl Litviněnko otráven, ba ani jejich téměř stoprocentní jistota, že případnou radioaktivní látku s krátkým poločasem rozpadu se v organizmu zemřelého zřejmě nebude možné prokázat.
Jak ruská zahraniční rozvědka, tak nejvyšší ruská místa jakákoli obvinění z účasti na této zatím záhadné smrti rozhořčeně odmítají. Nejmenovaný člen ruské delegace na dnešním summitu Rusko-EU dokonce prohlásil, že by bylo hloupé na nařčení tak absurdní vůbec nějak reagovat. Přes veškeré výhrady tohoto druhu, byť by zazněly i z úst nejvyšších, je ale stopa vedoucí do Moskvy nejpravděpodobnější. Úterní poukaz Moskvy na to, že viníky je třeba hledat tam, kde Litviněnko v této chvíli žije, zní poněkud tragikomicky: Kdo by ve Velké Británii mohl mít zájem na smrti muže, který tu nalezl svůj druhý domov?
Pokud jde o vyšetřování samotné, nejostřeji sledovaným podezřelým je v tuto chvíli zřejmě muž jménem Vladimír, který se k Litviněnkovi dostal 1. listopadu ve společnosti jeho starého přítele Lugového. Právě Vladimír měl podle ruského internetového portálu polit.ru v jedné londýnské restauraci Litviněnka velmi vehementně pobízet, aby se napil čaje, který před ním stál.
Mnohem podstatnější než způsob likvidace nepohodlného bývalého agenta jsou ovšem její důvody. A ty bychom zase měli hledat především v Moskvě. Litviněnko již v roce 1998 podle všeho zabránil připravované vraždě Borise Berezovského. Když na přelomu století po trojím věznění v obavě o svůj život i s rodinou uprchl do Británie, v boji proti dnešním pohrobkům NKVD a KGB neustal. Trnem v oku právě dnešních ruských tajných služeb musely být i obě Litviněnkovy knihy, vydané za kanálem La Manche. U svazku Zločinecká banda z Lubjanky, vydaného v roce 2002 se ruským tajněpolicejním náčelníkům musí otvírat kudla v kapse už jen nad tím názvem. Zhruba stejné, ne-li horší je to v případě první Litviněnkovy knihy FSB vyhazuje Rusko do vzduchu. Autor v ní ruské tajné služby viní z toho, že za teroristickými útoky proti obytným domům z roku 1999, připsanými čečenským separatistům a využitými jako argument pro zahájení druhé čečenské války, stojí ony samy. Posledním Litviněnkovým proviněním se pak zřejmě stal jeho příliš živý zájem o příčiny nedávné smrti ženy stejného přesvědčení, jako byl on sám - Anny Politkovské.
Zkrátka a dobře dost důvodů na to, aby se někdo přinejmenším chtěl mstít, a to bychom neměli pouštět ze zřetele fakt, že Litviněnko, který sice nemohl vývoj v samotném Rusku nijak ovlivnit, by na mezinárodní scéně dělal problémy dál. Mimochodem - právě proto se letos objevil na internetovém "seznamu nepřátel Ruska", za nímž s největší pravděpodobností stojí ruské polofašistické nacionalistické organizace a na němž figurovala i Politkovská.
Uvažujeme-li o těch, kdo si Litviněnkovu smrt mohl přát či dokonce objednat, měli bychom citovat z knihy této protirežimní novinářky Ruské deníky. Politkovská v ní mimo jiné soudí, že v podobných případech bychom neměli zapomínat na fenomén "hněvně povytaženého obočí". Čím je takovéto obočí mocensky výš, tím víc se najde lidí, kteří jsou ochotni tomuto tichému, ale významnému mimickému gestu nejen porozumět, ale taky okamžitě jednat.
Jak jsme zmiňovali již v úterý, jde o záhadu, která podobně jako jiné aféry s fungujícími či bývalými agenty tajných služeb nebude nikdy vysvětlena. Pro Moskvu však z ní už v tuto chvíli plyne jeden velmi nepříjemný závěr: oči celého světa se ihned obracejí právě jejím směrem. Země, v níž jsou politické a xenofobní vraždy málem na denním pořádku, je prostě podezřelá automaticky - ať se jí to líbí nebo ne.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
