Lotyšští Rusové se dlouho přikláněli k Moskvě. Válka na Ukrajině to ale mění
V Lotyšsku žije půl milionu ruskojazyčných – nejen Rusů, ale i Bělorusů a představitelů dalších menších etnických skupin. Dohromady tvoří zhruba třicet procent obyvatelstva země. Velká část z nich se dlouho orientovala na východ. Za svou vlast považovali Rusko, za svého prezidenta Vladimira Putina. Jak jejich postoje změnila válka, píše ve své reportáži Ingmar Nevéus, evropský zpravodaj švédského deníku Dagens Nyheter.
Největší podíl rusky hovořících obyvatel je v Latgalsku, kraji na jihovýchodě země, který se často označuje za „pobaltský Donbas“. V minulých letech často zaznívaly úvahy o tom, že Putin by tam mohl vyslat armádu a vytvořit něco na způsob „povstalecké lidové republiky“.
Čtěte také
Nevéus začal tím, že navštívil latgalskou vesnici Vecslabada. Skoro na každém domě uviděl satelitní anténu, která prozrazuje, že místní sledují ruskou televizi. V té se o válce mluví jako o „speciální operaci“ a o Ukrajině jako o nacistické zemi.
Novinář se v této obci setkal s pětasedmdesátiletou Allou Masalskou, hluboce věřící bývalou ředitelkou domu mládeže. Ruského prezidenta Vladimira Putina nikdy nepodporovala, politika ji prý nezajímá. Přesto je ale vidět, že válka je pro ni citlivé téma.
Paní Masalská reportérovi švédského deníku ukázala tamní obrovský pravoslavný chrám, který je prý, s výjimkou hlavního města Rigy, největší v celém Lotyšsku. „Máme moc dobrého kněze, otce Sergeje. O válce s námi nemluví, i když by možná měl,“ svěřila se rusky mluvící důchodkyně. Lotyšská pravoslavná církev válku veřejně odsoudila už 18.
Méně sympatií k Moskvě
Pro mnoho lotyšských Rusů znamenalo vypuknutí války zásadní změnu. Skoro nikdo nevěřil, že ruský útok doopravdy přijde. Teď se ale názory lidí, kteří Putinovi dřív důvěřovali, mění.
Čtěte také
V Lotyšsku se mínění o Rusku vždycky zásadně rozcházela podle národnosti. Lotyši na velkou sousední zemi z historických důvodů pohlíželi převážně negativně, zatímco ruskojazyční obyvatelé tradičně pozitivně.
Sociologický průzkum z doby krátce po začátku ruské invaze ale ukázal, že se to mění. Na otázku, která země nese vinu za rozpoutání války, odpovědělo 22 procent ruskojazyčných, že Rusko, 21 procent, že Ukrajina. Dalších 46 procent uvedlo, že si nejsou jistí. Dřívější průzkumy mezi touto skupinou obyvatel dokládaly mnohem vyšší úroveň sympatií k Moskvě.
Vláda Ruska se vědomě rozhodla rozpoutat v Evropě válku, obrátit zbraně proti svým bratrům a sestrám na Ukrajině. Zdravý rozum nezvítězil.
Jānis Urbanovičs, předseda strany Harmonie
Důležitým faktorem tohoto procesu jsou názory politických představitelů ruskojazyčného obyvatelstva. Hlavní úlohu hraje strana Harmonie, která ve volbách obvykle získává kolem pětadvaceti procent hlasů. Dlouho byla blízkým spojencem Moskvy, až do roku 2017 dokonce spolupracovala s ruskou vládnoucí stranou Jednotné Rusko.
Čtěte také
Po započetí ruské agrese proto vzbudilo pozornost, že předseda Harmonie Jānis Urbanovičs válku okamžitě odsoudil. Na svém facebookovém profilu napsal: „Vláda dnešního Ruska se vědomě rozhodla rozpoutat v Evropě válku, obrátit zbraně proti svým bratrům a sestrám na Ukrajině. Zdravý rozum nezvítězil.“ Vyzval také ruský lid, aby zastavil toto šílenství a zastavil válečné štváče v Moskvě.
Švédský reportér položil Urbanovičsovi otázku, jestli to znamená, že strana Harmonie stojí v této válce na straně Ukrajiny. „Stoprocentně,“ odpověděl lídr uskupení a dodal, že svůj příspěvek na Facebooku napsal hned po ránu, kdy invaze začala. Cítil prý, že to je jeho morální povinnost a s nikým se o tom neradil.
Někteří lotyšští Rusové nejspíš sami sebe zklamali a jsou teď v obtížné situaci.
Jānis Urbanovičs, předseda strany Harmonie
Podle Urbanovičse poté stranu opustilo asi deset komunálních politiků. Domnívá se také, že ve volbách přijde o část hlasů a dodává.
„Někteří lotyšští Rusové nejspíš sami sebe zklamali a jsou teď v obtížné situaci. Rusové se sami dlouho považovali za osvoboditele a obránce. Teď se jejich země, země, kterou považovali za vlastní, stala agresorem. Zhroutil se jim celý systém hodnot. Musíme je na nějakou dobu nechat na pokoji, je to dlouhý proces,“ myslí si Urbanovičs.
„Mocipáni se nezajímají“
Novinář se vydal i za jedním z lotyšských Rusů, který svůj vztah k Rusku podle všeho nepřehodnotil. Třicátník Andrej žije v rozpadající se chalupě v Latgalsku, jen kilometr od ruských hranic. Je Bělorus, ne Rus, ruštinu ale považuje za svůj jazyk a Rusko podporuje.
Čtěte také
Rád se dívá na ruskou televizi, protože ji považuje za zábavnější. Zprávy ovšem moc nesleduje, o válce se dozvídá hlavně ze sociálních sítí. Na otázku, co se tam dočetl, odpovídá: „Rusko se brání. Rusko se vždycky brání.“
Světové dění ho ale nechává chladným: „Nezáleží na tom, jestli to jsou Lotyši, Rusové nebo Ukrajinci. Vlády a mocipáni se o obyčejné lidi nezajímají nikde,“ cituje Andreje v závěru své reportáže pro deník Dagens Nyheter jeho evropský zpravodaj Ingmar Nevéus.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, připravil ho Miroslav Tomek.
Uslyšíte, proč na Ukrajině padlo už hodně Dagestánců. A jak válka změnila práci ukrajinských novinářů? Jakou budoucnost má chystaný ropovod z Ugandy do Tanzanie?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
