Lukáš Jelínek

Pražský hrad je stát ve státě. Ať umístěním a architektonickou podobou, nebo počínáním jeho nájemníka, prezidenta republiky. Dvojnásob to bylo patrné za éry Miloše Zemana.

Venku se potýkáme s aprílovým počasím, ale ve Sněmovně tají ledy. Však už taky bylo na čase. Vládní koalici slouží dolní parlamentní komora jako průtokový ohřívač.

Každý je svého štěstí strůjcem. Přehoupne-li se brzy vláda Petra Fialy z kategorie „nepochopená“ do kategorie „neoblíbená“, bude to jen její vinou.

Vlády ČR a SR se potkaly už poosmé. Zatímco v minulosti se po jejich jednání omílaly fráze o blízkosti obou zemí, nyní lze tušit upřímnou snahu rozvíjet konkrétní projekty.

Občanům má služební zákon garantovat nezávislou a profesionální státní správu a erárním zaměstnancům mimo jiné to, že se jejich židle neotřese při každé změně vlády.

Spolu se jmenováním guvernéra a členů bankovní rady České národní banky patří výběr ústavních soudců ke klíčovým pravomocem prezidenta republiky.

Emoce, které v posledních týdnech hýbou Sněmovnou, nejsou dány jen střetem mezi vládními a nevládními stranami, ale také přetahovanou uvnitř opozice. 

Kdyby byl Aleš Michl konsensuálně přijímaným guvernérem ČNB, patrně by jeho čekání na bezpečnostní prověrku na stupeň „přísně tajné“ takovou pozornost nevyvolávalo.

Od politiků často slýcháme, že na Ukrajině se bojuje za Česko, tedy že tamní válka je vlastně i naše. V tom případě bychom měli i my přemýšlet, co s ní dál.

Silná slova, jimiž byla prošpikována prezidentská kampaň, jsou nadále v kursu. Politici hnutí ANO slibují vládě peklo ve Sněmovně.