Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998–2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě jako zpravodaj České televize. Pak jsem se usadil v úžasné postindustriální krajině v Dubí u Kladna, hned za ruinami slavné Poldovky.. Na konci roku 2004 jsem odjel do Varšavy, kde jsem téměř pět let působil jako zpravodaj. Po návratu jsem se vrátil ke svému oblíbenému Balkánu a několik pohnutých měsíců jsem (s přestávkami) strávil v Libyi. Od května 2013 je mým milým působištěm Moskva. Po dobu mé nepřítomnosti se tady hodně změnilo. Od srpna 2019 v Polsku.
Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné – na pražském Hlavním nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal.
Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, zvláště francouzské, polské , sovětské a jugoslávské. Nevěřte, že se tam nenajdou perly. A hudba: od mládí poslouchám polský rock i polskou klasiku a teď se jsem se vrátil k ruskému rocku a klasice. S údivem zjišťuji, že zatímco nových ruských filmů je pohříchu málo, kvalitní hudby se stejně jako v Polsku urodilo hojně. Na rozdíl od Česka. A těch zajímavých knížek…
Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost, nebo kombinace obého. To se pak nemám rád.
Všechny články
-
Zápisník Martina Dorazína
Pojďte na chvíli přivřít oči a zkuste si představit, že je večer. To je totiž denní doba, ve které se vypravíme do strašidelné Kořenové rokle.
-
Češi začali objevovat krásy Těšínského Slezska. Epidemie ale pozastavila turistický ruch
Už tři měsíce žijí obyvatelé slezského Těšína opět v rozděleném městě. A netrpělivě vyhlížejí hosty z Česka, kteří k nim před epidemií nového koronaviru houfně přijížděli.
-
Místo ruiny zarostlé plevelem dnes stojí svatostánek ruského námořnictva: Mořský chrám
V Rusku mají dnes své chrámy nejen prostí věřící, ale také tajné služby a ozbrojené složky. Na ostrově Kronštadt nedaleko Petrohradu stojí hlavní chrám ruského námořnictva.
-
Testy v polském Slezsku odhalily 500 případů koronaviru v rodinách horníků
V Polsku přibyl rekordní počet prokázaných případů Covidu-19 za jediný den. Testy virus odhalily skoro u 600 lidí. Nejvíce z nich mezi horníky a jejich rodinami ve Slezsku.
-
Martin Dorazín se vydal za tajemstvím řeky Suchony, která teče proti proudu
Lidská civilizace je nerozlučně spojená s řekami. Lidé v severním Rusku mají k řekám zvláštní a velmi blízký vztah. Nejen proto, že některé z nic mají svá tajemství...
-
O evropském stylu jízdy si v Arménii můžete nechat jenom zdát
Řekli byste, že na projížďce po arménských silnicích nemůže být nic moc zajímavého. To jste ovšem ještě neusedli za volant mezi zdivočelé zakavkazské řidiče.
-
Porcelánové umění není jen českou nebo čínskou specialitou. Křehké kráse vždy patřil také Petrohrad
Nádobí, postavičky či vázy z této křehce ušlechtilé hmoty se těšily obrovské oblibě jak v carském, tak v sovětském Rusku. A oblíbené jsou i dnes, i když mají jednu nevýhodu
-
Sovětskou vizi bydlení budoucnosti dodnes připomíná torzo Domu Komuny ve Smolensku
Jako revoluční alternativu k západnímu individualismu začali sovětští budovatelé stavět domy-komuny, ve kterých lidé měli žít kolektivně šťastně. Jaká byla realita?
-
Historie i dobré jídlo. Krakov o adventu si zamilujete
Předvánoční trhy a jarmarky začaly také v polském Krakově. Mají neodolatelnou atmosféru a rok od roku lákají čím dál víc návštěvníků včetně Čechů a Slováků.
-
Stará pec, dobroty ze zahrádky a hřiby za domem. Život na severu Ruska má i své idylické stránky
Velký Usťug je město známé tím, že v něm sídlí Děda mráz. Zpravodaj Martin Dorazín ovšem zašel na návštěvu k jeho opravdovým obyvatelům. A i tam se cítil jako v pohádce.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 11
- 12
- 13
- 14
- 15
- …
- následující ›
- poslední »