Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998–2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě jako zpravodaj České televize. Pak jsem se usadil v úžasné postindustriální krajině v Dubí u Kladna, hned za ruinami slavné Poldovky.. Na konci roku 2004 jsem odjel do Varšavy, kde jsem téměř pět let působil jako zpravodaj. Po návratu jsem se vrátil ke svému oblíbenému Balkánu a několik pohnutých měsíců jsem (s přestávkami) strávil v Libyi. Od května 2013 je mým milým působištěm Moskva. Po dobu mé nepřítomnosti se tady hodně změnilo. Od srpna 2019 v Polsku.
Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné – na pražském Hlavním nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal.
Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, zvláště francouzské, polské , sovětské a jugoslávské. Nevěřte, že se tam nenajdou perly. A hudba: od mládí poslouchám polský rock i polskou klasiku a teď se jsem se vrátil k ruskému rocku a klasice. S údivem zjišťuji, že zatímco nových ruských filmů je pohříchu málo, kvalitní hudby se stejně jako v Polsku urodilo hojně. Na rozdíl od Česka. A těch zajímavých knížek…
Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost, nebo kombinace obého. To se pak nemám rád.
Všechny články
-
Zakopané – nejkrásnější místo Polska je dnes plné turistů, aut, smogu a špíny
Snem moderního člověka je život v kulturním, inspirujícím prostředí. To se splnilo obyvatelům podtatranského Zakopaného. Jak to tam vypadá dnes přinese časosberný dokument.
-
Hluboko v Arménských horách se ukrývá klášter Tatev, křesťanské duchovní centrum staré stovky let
V těžko přístupných horách jižní Arménie si arménští křesťané před mnoha staletími zbudovali pevnostní klášter Tatev. Dostanete se do něj lanovkou, nebo přes Ďáblův most.
-
Ozdravovna Magadan na břehu Černého moře voní jako esenciální oleje. Jak vypadá sovětská nostalgie?
Nejen trestní pracovní tábor: Magadan je také název pro ozdravovnu na břehu Černého moře. Kromě slaného vzduchu tam voní škála dřevin a rostlin...
-
Třináct let v hladomorně s hady a štíry strávil arménský světec Řehoř Osvětitel. A přežil
V arménském klášteře Chor Virap pod biblickou horou Ararat je ukryta kobka, se kterou je spjata hrůzostrašná legenda. Na její dno se spustil zpravodaj Martin Dorazín.
-
Spaso-preobraženský chrám z 12. století odhalil svou krásu – poté, co ho umyli vysokotlakým čističem
Restaurátoři architektonických památek mívají problém s tím, do jakého stavu cenný objekt vlastně vrátit. .
-
Poslední živý večer v Mazovském kulturním institutu patřil Bohumilu Hrabalovi a Agnieszce Holland
V Polsku znovu začala platit přísnější protikoronavirová opatření. Poslední večer s živým publikem věnoval Mazovský kulturní institut Bohumilu Hrabalovi a českému umění.
-
V kavárně syrského Arména v Karabachu je přítmí. Slunci stíní pytle s pískem – pro jistotu
Do správního centra Stěpanakertu se před nedávnou válkou přestěhovala rodina syrského Arména Hoviga Asmerjana. Dalo by se říct, že utekli z deště pod okap...
-
Tisíciletá tradice tesání arménských chačkar: liší se motivem, barvou kamene i zvukem
Jedním z neoficiálních symbolů Arménie jsou krásně zdobené kamenné stély, kterým se říká chačkary. Mistři kameníci je tam tesají, co paměť sahá, což je přes tisíc let.
-
Polské podhorské město Zakopané neláká na lyže, ale na síť horských bystřin a zábavní ruch
Metropolí polské zimy je určitě podtatranské městečko Zakopané. A rovnou vám řeknu, že pokud si chcete dobře zalyžovat, vyberte si jinou destinaci. Sem se jezdí za zábavou.
-
V dominikánském klášteře v Lublinu začaly dějiny sjednocení. Unii rozbila katolická protireformace
Myšlenkou evropské integrace se zabývali mnozí státníci a mezi nimi i diktátoři. Málokde ji ale dokázali uskutečnit ve prospěch lidí žijících na společném území.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- …
- následující ›
- poslední »