Mezi Špidlou a Grossem
Až se zima zeptá, je třeba být připraven. Tak zní stará moudrost české vesnice a obyvatelům se tím doporučuje, aby včas zajistili palivo a teplé oděvy pro celou rodinu. V politice dnes platí něco podobného. Až se Gross zeptá, Špidla by měl být připraven.
Obsah takto zmodernizovaného úsloví ovšem není každému předem jasný, tak jako tradiční lidová moudrost. Jde totiž o základní mocenský vztah ve straně, která vládne a která musí vlivem praxe měnit svou ideologii. Kdo rozumí, co se uvnitř strany děje? Často se v tom neorientují ani sami poslanci. V každém případě v posledních týdnech si všichni zpravodajové a komentátoři povšimli, že se mezi Grossem a Špidlou, dvěma nejmocnějšími muži ve straně, něco stalo.
Jakoby Špidla dával Grossovi větší prostor, jakoby se ho až ptal, co má vlastně dělat. Ihned se proto začalo spekulovat, že mladý místopředseda dostal svého šéfa pod kontrolu, a že sám Špidla už o ničem ani nerozhoduje. Tak jednoduché to ale v sociální demokracii není. Pravděpodobnější je, že spolu Špidla s Grossem museli o něčem vážně mluvit. Téma není třeba dlouho hledat.
Místopředseda před 6 týdny oznámil, že chce kandidovat na šéfa strany. Ne hned. První příležitost bude na sjezdu plánovaném na jaro příštího roku. O tom si museli dva muži, blízcí spolupracovníci, bezpochyby vážně promluvit. O Špidlovi je známo, že se nebojí mocenských střetů. Vždycky ale dá na vážně míněné a důmyslné argumenty. Gross tedy s nějakými musel přijít. Bude to čirá spekulace, pokusme se ale rekonstruovat, o čem spolu ti dva tak vážně mluvili.
Gross jak známo je zkušeným stranickým aparátníkem a ví, co se sluší a patří. Velmi dobře tedy kontroluje, jestli se jeho politika drží stranického programu, který byl zveřejněn před volbami. Teď se navíc drží toho, o čem se usnesl sjezd sociálních demokratů v minulém roce. Připomeňme to ve stručnosti.
Straníci doporučili vládě, aby příliš nediskutovala s menšími stranami koalice. Stranického programu by se měla držet především ve třech oblastech. Měla by reformovat nájemné a důchody a přitom mít sociální ohledy. Také by měla vykázat nějaké výsledky v boji s šedou ekonomikou, především zavést registrační pokladny a majetková přiznání bohatých. Na oné zmíněné schůzce si lze představit, že Gross řekl premiérovi, ty jsi z toho nic nesplnil a ještě děláš věci, která porušují tradiční pravidla naší politiky. Zvláště, když nahrazuješ přímé daně nepřímými anebo když škrtáš nemocenskou. Přímo tím odporuješ sociálně-demokratické ideologii, jak jí známe z minulých let.
Gross mohl pokračovat vzpomínkou, jak před rokem na sjezdu zajistil Špidlovu podporu ke znovuzvolení předsedou. A nakonec mohl dodat. Vedeš politiku takovým směrem, že na příštím sjezdu tě už podporovat nemůžu. Právě proto budu sám proti tobě kandidovat. Pokračujme s nadsázkou. Špidla musel být překvapen přátelskou kritikou. Uvědomil si, že Gross upozorňuje na vážný problém. Tak vážný, že ho může na příštím sjezdu připravit o křeslo. Zcela poctiví lidé z největší vládní strany dnes mohou s vážnými pochybami sledovat vládní politiku, a to tím spíše, že se stále propadají stranické preference.
Je to něčím podobné situaci v Polsku nebo Německu. Také tam musí premiéři provádět úsporné reformy a oba už to stálo místo v čele sociálně-demokratické strany. Od té doby se tedy Vladimír Špidla změnil. Přestal prosazovat důchodovou reformu, kterou není možné provést bez vážných škrtů v systému. Začal více propagovat boj s šedou ekonomikou a také nechal padnout dohodu o zvýšení nájmů s menšími koaličními stranami. Začal si Grosse vážit víc než dosud a častěji přemýšlí o tom, jak vysvětit své premiérské kroky běžným straníkům. Grossovi je totiž zavázán. Když místopředseda oznámil svou kandidaturu na předsedu strany, kryje tím vlastně až do příštího jara Špidlovi záda, protože tím odradil možné jiné kandidáty. Premiér zatím může vládnout podle své vize. Totiž dostat Českou republiku do Evropské unie a připravit jí na konkurenci v širším ekonomickém prostoru. Gross stanovil Špidlovi mantinely, které by neměl překračovat, je to ale nutné, aby sám neztratil před stranickými nespokojenci tvář. Tím historie prozatím končí. Samozřejmě jde o spekulaci. Situaci uvnitř strany ale vysvětluje bez nápadných rozporů. Jak bylo řečeno už dříve, poměrům v politické straně a zvláště v té vládní je těžké porozumět. Je ale nutné znovu a znovu situaci pojmenovat.
