Jsem absolventem francouzského lycea v Olomouci a brněnské JAMU. První rozhovor jsem vedl roku 1994 v olomouckém rozhlase s Leošem Suchařípou.
Musím přiznat, že coby disciplína mi živé vysílání zpočátku nahánělo hrůzu, dnes ho naopak vyhledávám. Přináší jedinečnou možnost reagovat v jednotě čase a prostoru na aktuální dění, přenést pel pomíjivosti, jíž každý pocit bezesporu je, mezi debatující a posluchače.
Rád se setkávám s lidmi, kteří mají co říct, kteří se nebojí vyslovit svůj názor, kteří jsou otevření a smělí. Ne vždy takové potkávám, o to je pak debata s nimi větší výzvou. Rád poslouchám diskusní pořady Francouzského rozhlasu, jsou mi inspirací. Rád čtu dlouhé romány, jsou mi uklidněním. Rád poslouchám dobrou hudbu, je mi uvolněním.
Mou hlavní specializací je rozhlasová a divadelní režie a dramaturgie, kterou rovněž vyučuji na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. Přesedám Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, jehož cílem je zvelebovat slovesné žánry.
Jsem ročník 1976, skráně již lehce prošedivělé, nadšený cyklista a vzpěrač milující vlaky, poštu, dobré jídlo a kvalitní víno.
Všechny články
-
Premiéra může být i derniéra. Když píšu operu, myslím na prostor, kde se bude hrát, říká Vít Zouhar
Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro skladatele Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost.
-
Otakar Bystřina: Labutí píseň. Hanácká humoreska o rybáři a hastrmanovi
Poslechněte si rozhlasové zpracování pohádkového příběhu, který se odehrává ve Věrovanech. Jeho autorem je zdejší uherskohradišťský i novojičínský právník Otakar Bystřina.
-
Ludvík Přidal: Jak se ve vujno kšeftovalo. Plkačka o tom, kterak tetka Hrabalka sháněla nové boty
Do období první světové války nás zavede následující příběh, jehož autorem je hanácký písmák Ludvík Přidal. Jeho život je pevně svázán s hanáckou lidovou kulturou.
-
Alois Zábranský: Šebesta Krbec a zaječí otázka na Hané. Povídka z pera klasika hanácké literatury
Humoresku v hanáčtině napsal rodák z Nákla Alois Zábranský. Žil v letech 1858–1921 a vlastním jménem se jmenoval František Červínek.
-
Odpuštění je dar, který dáváme sami sobě, říká kněz a dokumentarista Jan Hanák
Je knězem, dokumentaristou i pedagogem. Jeho prací je naslouchat, ale taky dávat rady, co si se slyšeným počít – to když přednáší dokument na Masarykově univerzitě.
-
Proděkan Univerzity Palackého Petr Bilík: Každá diplomová práce ať napadá své vzory
Kam posouvají nápady, které se spolužáky v 90. letech uvedl v život? Proč vždycky toužil seznámit se s lidmi, o nichž psal? Petra Bilíka se ptal Michal Bureš.
-
Putování s Antonínem Dvořákem. O klavírní tvorbě, cestách a pohnutkách k nim
„Vy si představujete komponování příliš lehce, lze přece teprve tehdy začíti, když cítíme nadšení, ale o tom je těžko mluvit, milý příteli.“
-
Práce s historickými prameny? Důležité je pochopit, co bylo autorovým záměrem, říká Eva Doležalová
„Pro někoho je středověk temné období mezi antikou a renesancí. My o něm říkáme, že byl barevný, voněl různými vůněmi a pro leckoho by byl srozumitelnější než dnešek.“
-
Andrea Hanáčková: Hopsavá pohádka aneb příběh dvou blech
Tristan a Hopsalka. To jsou dvě blechy, které žily spokojeným životem až do chvíle, kdy byly nedobrovolně z psího kožichu vyhnány. Vrátí se do chundelaté srsti psa Bena?
-
Nerada odhaluji sama sebe. I proto tak silně prožívám své divadelní role, říká herečka Alena Vránová
Za maximálně osvobozující herečka Alena Vránová považuje, když může spolurozhodovat o výběru divadelní role. V tomto směru si nesmírně váží spolupráce s Divadlem Ungelt.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- …
- následující ›
- poslední »