Michal Bureš

Miloš Konvalinka, rodák z Nového Města na Moravě, dirigent a zapálený hudební redaktor, se stal jednou ze zakládajících osobností rozhlasového vysílání v Olomouckém kraji.

Házená v dresu Cementu Hranice, tanec a spolupráce s hudebníky okolo Petra Marka z kapely Midi Lidi – to byl start dramaturga Městského divadla Zlín Vladimíra Fekara.

Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro skladatele Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost.

Poslechněte si rozhlasové zpracování pohádkového příběhu, který se odehrává ve Věrovanech. Jeho autorem je zdejší uherskohradišťský i novojičínský právník Otakar Bystřina.

Do období první světové války nás zavede následující příběh, jehož autorem je hanácký písmák Ludvík Přidal. Jeho život je pevně svázán s hanáckou lidovou kulturou.

Humoresku v hanáčtině napsal rodák z Nákla Alois Zábranský. Žil v letech 1858–1921 a vlastním jménem se jmenoval František Červínek.

Je knězem, dokumentaristou i pedagogem. Jeho prací je naslouchat, ale taky dávat rady, co si se slyšeným počít – to když přednáší dokument na Masarykově univerzitě.

Kam posouvají nápady, které se spolužáky v 90. letech uvedl v život? Proč vždycky toužil seznámit se s lidmi, o nichž psal? Petra Bilíka se ptal Michal Bureš.

„Vy si představujete komponování příliš lehce, lze přece teprve tehdy začíti, když cítíme nadšení, ale o tom je těžko mluvit, milý příteli.“

„Pro někoho je středověk temné období mezi antikou a renesancí. My o něm říkáme, že byl barevný, voněl různými vůněmi a pro leckoho by byl srozumitelnější než dnešek.“