Mimořádný neklid...
...tak bychom asi mohli nejlépe charakterizovat stav, který zavládl v zemi uprostřed Asie, tedy v Mongolsku. Násilnosti vypukly poté, co se bez ohledu na to, že výsledky by mohly být vyhlášeny nejdřív dnes, ale možná dokonce až 10. července, za vítěze prohlásila Mongolská revoluční lidová strana. Abychom lépe pochopili, o koho jde, dodejme, že jsou to mongolští komunisté.
Ti už řekli, že v 76členném Velkém churalu získali 44 křesel. 21 jich podle těchto počtů měli získat opoziční demokraté, po jednom poslanci by měly mít tři další politické formace a o osmi mandátech údajně ještě není rozhodnuto.
Jak se zdá, násilnosti byly opravdu neslýchané a zachvátily především hlavní město Ulánbátar, kde žije zhruba třetina z 2,7 milionu obyvatel. Asi šest tisíc protestujících se shromáždilo před komunistickým sekretariátem, který nakonec začal hořet. Dav se postavil i policii která se ho marně snažila rozehnat nejdřív palbou do vzduchu a posléze i slzným plynem a gumovými projektily. Utrpěly ovšem i obrazy v Mongolské národní galerii, obchody, restaurace a další objekty, kde už viditelně neřádili političtí nespokojenci, ale kriminální živly. Výsledkem je zatím pět mrtvých a 300 zraněných, mezi nimi i japonský novinář, který je v současné době na jednotce intenzivní péče a bojuje o život. Policie hlásí, že zraněno bylo také 400 jejích mužů. Celkem 700 demonstrantů skončilo za mřížemi.
Argumenty těch, kdož protesty vyvolali, tedy příznivců demokratické opozice, jsou jasné: Výsledkům voleb, které jedna, a to vládní strana, vyhlásila dlouho před oficiálním verdiktem ústřední volební komise, nevěří, protože při posledních parlamentních volbách demokraté prohráli jen velice těsně. To samozřejmě nic nedokazuje, ale přinejmenším podezřelé to bezpochyby je, zejména při pohledu na již zmiňovaný komunistický chvat při prohlašování se za vítěze.
Na druhé straně je docela dobře možné, že komunisté ve volbách opravdu vyhráli, a třeba i tím rozdílem hlasů, který vyhlašují. Hlavním důvodem by mohly být, podobně jako i leckde jinde, prosocialistické resentimenty a pocit, že za komunistů bylo líp. Dnešní Mongolsko je ve velice složité ekonomické i geopolitické situaci. Je sevřeno mezi dvěma nesmírně mocnými a neporovnatelně bohatšími sousedy - Ruskem a Čínou. Rusko přitom od roku 1991 původně zastavilo veškerou ekonomickou pomoc a začalo po Mongolsku požadovat zaplacení dluhu ze sovětského období ve výši asi 11 miliard tzv. převoditelných rublů, což se rovná asi 10 miliardám dolarů. Vyšší dluh u Ruska má už jen Kuba a Sýrie. Zajímavé ovšem je, že Rusko před časem šlo na krok zcela bezprecedentní, tento dluh Mongolsku odpustilo a navíc mu začalo pomáhat při rekonstrukci a přezbrojení armády.
Nový příklon k Rusku je přitom víc než pochopitelný: Když se v Mongolsku bavíte i s docela obyčejnými lidmi, dovíte se, že největší strach mají z Číny. Všechny dosavadní mongolské vlády se snažily na čínské hranici vybudovat všemožné administrativní, imigrační a celní bariéry, ale centrální ulanbátarské tržiště je stejně plné především čínských obchodníků. Velmi živě v Mongolsku podnikají i jihokorejské subjekty, ale Korejci, jejichž vlast je od mongolských stepí, hor, pouští i polopouští opravdu hodně daleko, jsou tu vnímáni naopak velmi pozitivně, tím spíš, že obvykle jsou ochotni naučit se i velmi obtížné mongolštině. Rusové, kteří si tu od roku 1921 počínali jako ve vlastní svazové republice a dokonce Mongolům vnutili svou azbuku, jsou na tom přes tuto pohnutou minulost podobně a jsou vnímáni jako přirozená protiváha příliš rozpínavých Číňanů. Ostatně Rusové sami čínskou rozpínavost pociťují na vlastní kůži. Takže už jen resumé: Vítězi těchto voleb se i přes nespokojenost značné části obyvatelstva znovu stanou mongolští komunisté.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
