Miroslav Holubec

Říká se, že čas jsou peníze. Ano, podle jistého vzorce se dá vypočítat například ušlý zisk nebo odměna za odpracovanou dobu. Náš hrdina si vystačí s jednotkami času. 

Zatímco někteří pachatelé trestných činů vzbuzují u člověka obavy a strach, jiní budí spíš lítost. Tak jako zloděj, kterého přistihli přímo na místě činu. 

Takový falešný telefonát o uložení bomby v nějakém objektu může spoustě lidem znepříjemnit den. Ne tolik, jako kdyby tam bomba doopravdy byla, ale i tak. 

Vyhlášení nouzového stavu s sebou přináší pro někoho až osudové skutečnosti. Tak třeba takového zlodějíčka dělí od osmiletého kriminálu jedno sáhnutí po cizí tašce. 

Italský snímek Zloději kol patří k vrcholným dílům filmového neorealismu. Světoví tvůrci by asi měli zaměřit  pozornost na Liberecko a zvážit pokračování... 

Pokud se dá souhlasit s nějakou moudrostí ohledně peněz, tak s tou, že zadarmo vám nikdo nic nedá. Ať už je to banka, stát, nebo neznámý organizátor loterie. 

Byly časy, kdy se policisté zajímali o koloběžky, jen když v rámci svých služebních povinností asistovali na dopravním hřišti malým školákům...

Omezení se pomalu rozvolňují, život se pomalu vrací do starých kolejí, takže i lupiči a výtržníci přecházejí na běžný styl života. 

Každý den slyšíme ze všech stran, jak si lidé pomáhají a jsou k sobě ohleduplní. A to je ta pravá půda pro podvodníky, jak se poslední dobou hezky česky říká, „šmejdy". 

Zvykli jsme si, že během nouzového stavu je všechno zavřené; i státní hranice. Potom se ale jako překvapení jeví skutečnost, že největší problémy má policie  s cizincem.