Moskva proti Tallinnu, Tallinn proti Moskvě

V napjaté atmosféře, kdy před estonským zastupitelským úřadem v Moskvě od rána do noci duní sovětské válečné a vlastenecké písně, ambasadorka nejdřív požádala rodiny estonských diplomatů, aby Rusko opustili, a poté na čtrnáctidenní dovolenou odcestovala sama. Estonská diplomatická mise v Rusku tedy prakticky přestala fungovat a předák mládežnického hnutí Naši Vasilij Jakemenko na to reagoval prohlášením, že demonstrace jeho lidí před velvyslanectvím končí, protože "manifestovat před prázdným úřadem nemá smysl". Ruské přímé útoky na zahraniční diplomaty se přitom neomezily jen na estonský zastupitelský personál. V minulých dnech mladí Rusové napadli i limuzínu švédského velvyslance v Moskvě Molandera, když odjížděl ze schůzky se svou estonskou kolegyní. Dav do jeho auta kopal a strhl z něj švédskou vlaječku. Švédský premiér Reinsfeldt vzápětí tento incident označil za "vážný a nepřijatelný".

O moc lépe se na druhé straně nevedlo delegaci ruské Státní dumy v Tallinnu. Ruští zákonodárci se podle dnes výrazně oficiálního listu Izvestija nedostali ani na vojenský hřbitov, kam byl minulý týden přestěhován tzv. bronzový voják, ani do skladů tallinnského přístavu, kde byly o víkendu soustředěny stovky zatčených ruských demonstrantů. Izvěstija přitom tyto prostory pohotově přirovnala k santiagskému stadionu z dob pinochetovského puče v Chile.

Atmosféra vzájemných tradičně špatných vztahů mezi Tallinnem a Moskvou se tedy ocitla na bodu mrazu a nebude snadné tento propletenec rozmotat. Pokusme se do až nešťastných emocí na obou stranách nezabředat a zformulovat si, co především za tím je.

Normální Čech jistě snadno pochopí, oč jde normálním Estoncům, kteří bronzového vojáka spíš než jako osvoboditele vždy chápali spíš jako symbol téměř půlstoleté okupace své země. Normální Rus tomu naopak vůbec nerozumí, protože představa, že by sovětský voják snad mohl být pro někoho okupantem, je pro něj díky letité a dnes opět pečlivě oprášené propagandě naprosto nepřijatelná, ba nesrozumitelná. Nesrozumitelná o to víc, že ruská strana o této stránce ostré diplomatické krize vůbec nehovoří a mluví jen o zavilé estonské snaze bořit pomníky sovětských válečných hrdinů. O bronzovém vojákovi v závěru minulého týdne dokonce tvrdila, že ho Estonci rozřezali, což nevraživé reakce v ruské společnosti dále prohloubilo.

Tallinn si naopak nepočíná příliš diplomaticky v tom, že po odstranění pomníku sáhl právě v době, kdy se celé Rusko připravuje na 62. výročí konce druhé světové války. Zazněly i úvahy, že Estonci měli sporný památník odstranit mnohem dřív. To se ovšem nestalo a dnešní Moskva proto zareagovala mnohem ostřeji, než by tomu bylo například v dobách vlády zesnulého Borise Jelcina.

Ještě obtížnější pro tallinnské úřady rozhodně je a nadále bude odpovídat na oprávněné výtky Moskvy, podporované i na půdě EU, týkající se vztahu k tzv. neobčanům, tedy k těm osobám ruské národnosti, žijícím v Estonsku, které nesložily zkoušky z estonského jazyka a estonské historie. Ti v současném Estonsku tvoří třetina a ruské sdělovací prostředky v souvislosti s nimi hovoří o apartheidu, který je třeba odstranit. V každém případě jde o celý konglomerát vzájemných výtek, křivd a vin, jejichž odstranění či alespoň překlenutí rozhodně nebude snadné a zabere ještě dlouhá a dlouhá léta.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .