Na Kavkaze je opět horko
Komando čítající 60 až 300 mužů zaútočilo na 6 různých strategických míst, jako policejní okrsek číslo 3, některé budovy státní správy či budova federální bezpečnostní služby FSB. Ozbrojenci patřící k takzvané Kavkazské frontě se pokusili obsadit i letiště v hlavním městě Kabardinsko-balkarské republiky Nalčiku, ale dostali se údajně jen do jeho blízkosti.
Veškeré lety však byly přesto zrušeny. Podle některých zpráv jedna ze skupin pronikla i do jedné nalčické školy, ale později následovalo upřesnění, že se tato bojůvka až do budovy nedostala a že děti se podařilo ve zdraví evakuovat. Ve chvíli, kdy vznikal tento komentář, uváděla oficiální místa v Načilku i v Moskvě, že na straně federálních sil a obyvatel města padlo asi 20 lidí, kdežto teroristé jich ztratili nejméně 50.
Skupina čečenských ozbrojenců se údajně opevnila v domě naproti budovy nalčického sídla federální bezpečnostní služby a armáda a policie se snaží je odtud vypudit. Alespoň zatím se teroristé nezmocnili žádných rukojmí. Podle údajů kabardino-balkarského ministerstva vnitra se prý podařilo zlikvidovat i Anzora Astemirova, předáka vahhabické skupiny Jarmuk, která měla dnešní útok na Nalčik na svědomí.
Někteří ruští novináři se domnívají, že útoky na několika místech propukly právě proto, aby se Astěmirov dostal z policejního obklíčení. Připomeňme si alespoň letmo, že skupinu Jarmuk vytvořil koncem 90. let jeden ze spolubojovníků polního velitele Ruslana Gelajeva muslim Atajev, známější pod přezdívkou Sejfula. Tuto organizaci Moskva viní z explozí v obytných domech Moskvy v roce 1999, z útoku na ingušskou vesnici Galašky v roce 2002 a dále pak z loňského útoku na sídlo kabardino-balkarské protidrogové republikové správy. Letos v lednu byl během policejní protiteroristické operace zabit a nahradil ho právě Anzor Astěmirov.
Kavkazská fronta, k níž patří i skupina Jarmuk, je součástí nesmiřitelného čečenského odboje v čele se Šamilem Bajasejevem. Ten už se k celé akci také přihlásil. Dnešní útok na Nalčik patrně už předem nepočítal s tím, že by se útočilo jinam, než na státní, vojenské a policejní cíle. I tvrdé povstalecké jádro se zřejmě poučilo z loňské beslanské tragédie, kdy se od militantního čečenského odboje zcela pochopitelně odvrátil celý svět. Mimochodem také dnes už přišly první protesty. Podle elektronických novin Strana RU kupříkladu ostré odsouzení útoku z britského Ministerstva zahraničí. Stejný zdroj dnes odpoledne přinesl zprávu, že republikové i federální silové struktury o chystaném útoku věděly předem.
V tuto chvíli nám tedy nezbývá než hádat, zda se přesto dopustily vážných chyb, když teroristickému přepadu zabránily či zda naopak odvrátily následky ještě tragičtější. Mnohem podstatnější je však v tuto chvíli otázka, co čečenští ozbrojenci dnešním přepadem sledovali. Shrneme-li jejich aktivity v posledních dvou letech a seřadíme-li loňský červnový útok na ingušské hlavní město Nazraň, jemuž se dnešní akce podobá nejvíc, beslanskou tragédii a dnešní nalčickou bitvu ve městě do jednoho řetězce, odpověď se nabízí sama. Basajevovo vedení samozřejmě dobře ví, že výborně vyzbrojenou mnohonásobnou vládní přesilu vojensky v žádném případě porazit nemůže.
Proto hrozí rozšířením guerillové války na celé území severního Kavkazu a možná i dál. Takováto válka naštěstí zatím nezuří, ale akce jako ta dnešní přinejmenším vytváří její zdání a naznačuje, že čečenští ozbrojenci jsou připraveni v takovéto taktice pokračovat. Moskva má zatím k dispozici jen jedno řešení. Silové. To však již dlouhá léta nezabírá. Je ale málo pravděpodobné, že ruské ústředí by mělo v záloze i jiné varianty řešení severokavkazského problému. Sečteno a podtržené to znamená, že současný stav čečenské krize musíme označit za setrvalý.
