Napětí v Gruzii by nemělo vyústit v ozbrojený konflikt
Gruzínský prezident Michail Saakašvili dnes dorazil do nejvýznamnějšího města Adžarské autonomní republiky v Gruzii Batumi a jednal s tamním politickým předákem Aslanem Abašidzem. Jejich setkání by mělo ukončit aktuální krizi, která vznikla o víkendu, kdy adžarští ozbrojenci gruzínského prezidenta nevpustili na toto autonomní území.
Adžarský konflikt samozřejmě nepropukl tuto neděli a vystřely z kalašnikovů, které vítaly a zároveň zaháněly nového gruzínského prezidenta od hranic autonomní Adžarie, jen podtrhly, jak těžké problémy zdědila nová politická garnitura ve Tbilisi po Eduardu Ševardnadzem.
Jak ale nepříjemný aktuální stav vznikal? Michail Saakašvili se o víkendu rozhodl, že do Adžárie, která mu už od listopadového pádu Ševardnadzeho režimu vypovídá poslušnost, vyjede proto, aby Aslanu Abašidzemu domluvil. Ve hře je totiž mnohé. 28. března se v Gruzii mají konat opakované parlamentní volby, jimž se spojenec Eduarda Ševardnadzeho Abašidze zuřivě brání.
Tento postsovětský, ale spíše čistě sovětský politik se s porážkou někdejšího člena sovětského politbyra Ševardnadzeho stále ještě nesmířil a hodlá režimu Michaila Saakašviliho působit stejné potíže, jaké má vláda ve Tbilisi s fakticky odštěpenými autonomními republikami Abcházií a Jižní Osetií. Pokud by jeho snahy o odtržení od Gruzie vyšly, tato malá zakavkazská republika by v součtu s právě jmenovanými již odtrženými územími přišla o zhruba třetinu svého území a podle názoru světových politických pozorovatelů by se stala politickým marginálem. Dlužno dodat, že tím je přes starobylou kulturu a významné historické tradice již dnes.
Otázkou v tuto chvíli je, v čem je jádro sporu. Autonomie, věnovaná Adžárii v počátcích Sovětského svazu samotným Leninem na základě převážně muslimské víry na tomto území, platí dodneška, stejně jako sovětská smlouva s Tureckem z roku 1921, která této současné regionální mocnosti dokonce umožňuje vyslat do Adžárie v případě potřeby vojenskou pomoc. Religiózní motiv bychom v současné krizi rozhodně hledat neměli - někdejší převažující muslimy v Adžárii podle sociologických průzkumů vystřídali gruzínští uniaté. Nabízí se tedy výklad Tbilisi, který hovoří o typické kavkazské klanové struktuře, která využívá výhodné strategické polohy Adžárie a především přístavu Batumi, přes který proudí 70 % námořních dodávek do Gruzie. Podle skromných odhadů činí roční poplatky za služby batumského přístavu 200-300 milionů dolarů, které podle tbiliských úředníků zůstávají většinou v Adžárii a neposilují skromný gruzínský státní rozpočet. Druhý, neméně důležitý motiv je ukryt mimo hranice země. To včera prohlásil i šéf gruzínské Bezpečnostní rady Vano Merabišvili, který v Moskvě jednal s tamním novým ministrem zahraničí Lavrovem. Gruzínský politik v ruské metropoli bez obalu prohlásil, že řešení adžarského konfliktu leží v Moskvě.
Není to výrok nahodilý a ledajaký. Rusko má právě v Adžárii jednou ze svých dvou vojenských základen v této zemi, k jejichž zrušení se sice na konferenci v Istanbulu před pěti lety zavázalo, ale tento závazek revidovalo a dnes prohlašuje, že Gruzii rozhodně nevyklidí tak rychle jako Střední Evropu a že tu hodlá vojensky zůstat ještě asi deset let.
Prezident Saakašvili na pondělní tiskové konferenci prohlásil, že pohled Vladimira Putina přesně koresponduje s představami oficiálního Tbilisi a že ruský prezident tbiliské argumentaci o územní celistvosti Gruzie rozumí. V tomto případě však přání může být otcem myšlenky. Putin nemá ve zvyku mluvit v jasných a přesných formulacích a lze tedy předpokládat, že jeho zájem na ruském vojenském předvoji na gruzínském území bude důležitější než zájem tbiliské vlády na potření separatistických snah dalšího autonomního území, zatím alespoň teoreticky patřícího ke Gruzii. Na druhé straně je ale jasné, že Moskva si prostě nemůže přát další ozbrojený konflikt na Kavkaze a že udělá vše pro to, aby dnešní rozhovory Michaila Saakašviliho s Aslanem Abašidzem v Batumi dopadly co nejsmírněji.
Za klidné a mírové urovnání konfliktu se rozhodně přimlouvá i nový protektor Gruzie - Spojené státy. Přes gruzínské území by měl vést důležitý ropovod z kaspické oblasti do tureckého Ceyhanu, což znamená, že Američané si v Gruzii rovněž přejí klid. Kdyby se ho nedosáhlo, znamenalo by to stejný problém, jakým je pro jinou předpokládanou trasu tohoto ropovodu čečenské území.
Neozbrojené urovnání konfliktu se tedy zřejmě očekávat dá. Adžárie však neuralgickým bodem postsovětské Gruzie zůstane i nadále - přinejmenším do chvíle, kdy bude tbiliská vláda skutečně pevná v kramflecích. Po čtvrtroce Saakašviliho vlády tomu tak zatím rozhodně není.
