NATO A MY

Tolik generální tajemník Scheffer. Pokud některý z českých politiků potřeboval po bukurešťském summitu zřetelnější vyjádření závazku, že si aliance chce vzít americko-česko-polská jednání o radaru a raketách ve střední Evropě za svá, má jej na stole. Přesto si sociální demokracie vede svou a ústy předsedy Paroubka teď žádá, aby velení radaru v Česku spadalo přímo pod NATO. Že se systém stane "součástí architektury aliance" je údajně moc vágní.

Dodejme hned, že nic jiného ale ze sídla aliance v dohledné době čekat nelze. Na to jde skutečně o příliš složitou strukturu, která musí namáhavě hledat kompromis. Paroubek to nepochybně ví. A vědí to i ti poslanci Zelených nebo lidovců, kteří otevřeně či vskrytu váhají, zda pro smlouvu o radaru zvednout ruku.

Fakt, že americká ministryně zahraničí v Praze tento týden žádnou smlouvu nepodepsala, nemusí tudíž vládu mrzet: Topolánek v parlamentu americkému radaru stejně nebyl schopen doposud zajistit podporu. Pokud tedy zůstane téma u ledu do podzimu, bude aspoň jasnější, kam se dostanou do té doby ve svém vyjednávání Poláci. Americký radar v Česku bez raket v Polsku by totiž byl podstatně jiným zařízením než jasnou obranou před hrozbou raketových útoků ze středního a dálného východu. A pak by možná otázka, jak by ho do své architektury zapojila aliance v roce 2009, už nebyla zodpovídána tak jednoznačně jako teď.

Mezitím mohou ovšem zdejší politici, pokud jim opravdu tolik záleží na naší soudržnosti s Aliancí, dohánět jiné deficity, které vůči tomuto uskupení máme. I o nich tento týden generální tajemník NATO v Praze mluvil, jenom se to v médiích tolik neprobíralo: Především neplní Česká republika svůj závazek, že bude na obranu vydávat dvě procenta hrubého domácího produktu ročně. To sice nedělá ani většina ostatních členských zemí, jenže ČR je na rozdíl od nich v té šťastné situaci, že její hospodářství roste ve srovnání s nimi většinou rychleji. Přesto se české plnění procentuálního závazku rok od roku snižuje, místo aby se zvyšovalo. Kromě toho se NATO například dohodlo, že si společně pořídí strategické letouny C-17: přibližně 15 členských zemí je pro. Topolánkova vláda ale nedávno vybočila z řady a chce raději nakoupit dopravní letadla ze Španělska, částečně prý výměnou za podzvukové bitevníky L-159. Tedy ty letouny z Aera Vodochody, které armádnímu rozpočtu pouštěly žilou už na začátku tohoto století a jejichž dodávky notoricky vázly,. Aby se pak zjistilo, že jich armáda potřebuje mnohem méně, než si jich objednala. To jen potvrzuje dojem mnohých odborníků, totiž, že problém české armády není ani tak v tom, že by měla málo peněz. Především špatně hospodaří. Mimo jiné i proto, že dlouho nebyla schopna zavést systém plánování, používaný v NATO a zajišťující dlouhodobé, efektivní a transparentní nakládání se zdroji.

Loni v březnu se například,- a to zcela náhodou- provalil rozsáhlý systém korupce v armádě, ve kterém jeli desítky armádních důstojníků a úředníků a na ně napojení podnikatelé. Společně manipulovali výběrová řízení na armádní zakázky a poté, co na ně policie při raziích a domovních prohlídkách sebrala důkazní materiál, zavalili Ústavní soud stížnostmi na to, jak jsou porušována jejich lidská práva. Stíhání nicméně neunikli. Jak se mezitím zjistilo, týkala se zmanipulovaná výběrová řízení takřka všech provozních záležitostí armády i centralizovaných nákupů pro její vybavení. Podnikatelé spolu drželi basu, protože věděli, že na každého se jednou dostane. Provize, které inkasovali úředníci na ministerstvu obrany, dosahovaly až 20 procent hodnoty zakázek. Přímo učebnicový příklad rozkrádání veřejných zdrojů, které bujelo celá léta, a to i po vstupu země do NATO. Nešlo jen o okrádání českých daňových poplatníků: nepřímo tím byla oslabována celá aliance. A kdoví, kolik podobných skandálů se ještě skrývá pod kobercem. Je čas ho pořádně vyvětrat..

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .