Nedávné tragédie v Rusku

Tragickou bilanci zahájil 17. března na samarském letišti bohužel už hodně starý letoun TU 134 společnosti UTAir, směřující ze sibiřského ropného střediska Surgutu do jihoruského Bělgorodu. Po velmi tvrdém přistání 400 m před začátkem ranveje, kdy se letoun těsně před dosednutím jedním křídlem dotkl země, zahynulo 6 z 57 lidí, kteří byli na palubě. Tato bilance je vlastně velmi šťastná - především díky tomu, že stroj se sice rozlomil, ale naštěstí nezačal hořet. V pondělí v časných ranních hodinách přibyla další, tentokrát ještě horší tragédie: V městečku Kamyševatskaja v Krasnodarském kraji začal v jednu hodinu po půlnoci hořet domov důchodců. A bilance? 63 lidí uhořelo a jen 27 se jich podařilo zachránit. Nu a do třetice všeho zlého rovněž v pondělí došlo k těžkému výbuchu metanu na dole Uljanovskaja v Kemerovské oblasti na jižní Sibiři. Také tady jsou čísla opravdu děsivá: Do chvíle, kdy tento komentář vznikal, se vědělo již o 107 mrtvých - a to jsou ještě tři další prohlášení za nezvěstné. Dodejme jen, že je s největší pravděpodobností pouze otázkou času, kdy i oni budou nalezeni mrtví. Zkusme se podívat, zda tyto tři tragédie, které ještě nebyly došetřeny, náhodou nemají nějakého společného jmenovatele. Tak tedy: Letecké neštěstí v Samaře se odehrálo za silné mlhy a jak muž jsme konstatovali, na stroji, který pochází ze 60. let. TU-134 je letoun, přestavěný z prvního reaktivního dopravního letounu TU-104. Populární první túčko bylo zase jen civilní verzí strategického bombardéru, navrženého dokonce už koncem 40. let. Ve své době to byly letouny velmi moderní a taky spolehlivé. Dnes je jejich největším nepřítelem fyzické stáří a většinou také údržba, která by si u letadel tak starých rozhodně zasloužila více péče, než jsou jim ruské letecké společnosti (zejména u strojů na vnitrostátních linkách) schopny a hlavně ochotny dát. Přestože ve hře bylo špatné počasí a možní chyba posádky, která ve snaze dosáhnout v silné mlze vizuálního kontaktu se zemí patrně se strojem klesala příliš prudce, nejčastěji se mluví o nevysunutí levé podvozkové nohy, která se tak mohla stát bezprostřední příčinou katastrofy. Bilance požáru v Kamyševatské je ještě mnohem tragičtější a podle toho, co je o celém případu zatím známo, došlo k několika trestuhodným chybám. Všechna ruská média zaprvé upozorňují na to, že hasiči dorazili až po hodině, takže oněch 27 přeživších tvořili ti, kdo se z domova důchodců po vypuknutí požáru dostali vlastními silami. Postupně se také ukázalo, že na děsivém počtu obětí nese vinu i personál tohoto sociálního zařízení, který všechny nouzové východy z budovy uzamkl a nešťastným lidem tak ponechal jednu jedinou únikovou cestu. Zcela nevysvětlitelné je zatím neštěstí poslední a také s největším počtem obětí - sibiřský důl Uljanovskaja. Zajímavé je, že důl byl otevřen teprve před necelými pěti lety a patří tedy v celé této tradiční uhelné oblasti k nejmodernějším. Mezi pěti manažery dolu, kteří při této tragédii zahynuli také, je i jeden Brit. Ten tu reprezentoval firmu, která do Uljanovské dodala nejmodernější poplašné zařízení v ceně asi 100 milionů rublů. To sice na nebezpečný únik metanu upozornilo, ale pak se odmlčelo. Někteří odborníci se domnívají, že na této tragédii mohl mít významný podíl chybný projekt a způsob vybudování tohoto dolu, popřípadě nečekaný a předem neodhadnutelný pohyb podloží. Přestože přinejmenším v případě důlního neštěstí dnešní ruská média přinášejí dohad, že zřejmě selhala kontrolní technika, nabízí se ještě jeden závěr. Přestože každý normální člověk musí s rodinami všech zahynulých cítit, nelze se ubránit přirozenému závěru, že v Rusku má zkrátka lidský život historicky menší cenu než v naší části Evropy. Přinejmenším okolnosti letecké nehody v Samaře a požáru v jihoruském domově důchodců na to bohužel jasně ukazují.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .