Nedokážu si představit, že bych někam odjel na dva měsíce bez rodiny. Trať v Paříži je dost podobná té z pražské Troji, přiznává Prskavec

Jirko, je pro tebe začátek přípravy na olympijskou sezonu něčím jiným, než na ty neolympijské?

Určitě ano. Je to ze dvou důvodů. Jedním z nich je to, že jsem si olympiádu zajistil v předstihu na základě výsledků z letošní sezony. Mám díky tomu čistý stůl a klidnou přípravu až do Paříže, což koresponduje trochu s tím, co jsme měli do Tokia. 

Vůbec to neznamená, že bych se nepřipravoval na domácí nominační závody, protože ještě pořád mám šanci se nominovat v druhé kategorii na kánoi. Kluci jsou sice trochu bodově odskočení, ale to neznamená, že bych o to nemohl zabojovat. Je to jedna z dalších motivací. Byl jsem letos překvapený, jak se mi dařilo na kánoi. Nečekal jsem to, ale příjemně mě to nabudilo, že jsem něco na té kánoi už dokázal. Rád bych o to zabojoval. Myšlenky na Paříž jsou hlavně na kajaku, což bude priorita. Zabojuji ale i na té kánoi. Moc se na sezonu těším, jsem už nyní mírně nervózní.

Čtěte také

Kluci si užívají, že mě mají k dispozici, chválí si Prskavec otcovství. Už trénoval v Paříži

Jaká byla dovolená po sezoně?

Byla to taková otcovská dovolená. Snažil jsem se, aby manželka Terka měla dovolenou, protože oni to se mnou nemají úplně lehké. Já můžu závodit dobře, když oni jsou se mnou. Oni za celou sezonu vynechali více či méně asi dva závody. Když na závodech nejsou, tak nejsem tak v pohodě.

Když se blíží závody, tak já potřebuju víc odpočívat, tak to pak chudák Terezka bývá na kluky sama. Chtěl jsem jí to opravdu vrátit, takže jsem byl tatínek na otcovské dovolené. Ráno vstávačka, s klukama snídaně, odvézt je do školy, přivézt ze školy. Bylo to pěkné, i když jsem do toho měl ještě nějaké sponzorské povinnosti, takže toho volna zas tolik nebylo. Moc jsem si to užil a Terky si vážím ještě o to víc, že jsem si to všechno vyzkoušel v plné palbě. Fyzický odpočinek tam asi úplně nebyl, ale psychický byl poměrně velký. Kluci se těšili na to, až jim dám plnou pozornost a užívali si to, že jsme byli tři chlapi sami doma. 

Máš za sebou veleúspěšnou sezonu. Z jakého výsledku máš největší radost?

Přiznám se, že jsem moc nevěděl, jak do sezony vstoupit. Místo v týmu pro kajak jsem měl předem zajištěné a pak jsem nastoupil do kánoe, a tam jsem dokázal vybojovat právoplatné místo v týmu. Sezona se rázem ze sedmi velkých závodů nafoukla na čtrnáct. Trochu jsem nevěděl, co od toho čekat. V první polovině sezony se mi extrémně dařilo na kajaku, ale i na singlkanoi jsem získal jednu medaili ze Světového poháru. Všechno to do sebe zapadlo a říkal si, že už to nemůže být o moc lepší, když jsem ze čtyř závodů na kajaku, tři vyhrál, včetně Evropských her.

Měli jsme nastavený poměrně těžký klíč na přednominaci na olympijské hry. Spočívalo to v konkrétních závodech Světového poháru, Evropských her a mistrovství světa. Podle bodové hodnoty první půlky sezony už jsem měl hodně dobře nakročeno, že bych si mohl zajistit olympiádu. Druhá půlka sezony začala na Lipně perfektně, ale necítil jsem se na vodě tak dobře. Pak jsme přijeli do Londýna, zařadili jsme oproti plánu více odpočinku. Na závodě jsem skončil druhý, kdy jsem si zajistil účast na olympiádě a získal medaili z mistrovství světa. Bylo to náročné, protože i novináři mi připomínali, že mi stačí dojet do čtvrtého místa. Toho závodu si vážím asi ze všech nejvíc. Ani ne pro ten výkon, ale spíše, že jsem to zvládl po psychické stránce. Vše jsem dokázal přetočit v povedený závod, protože medaile ze světa se nevozí každý den.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík