„Nejmilejší jsou telefonáty posluchačů.“ I proto pracujeme v Českém rozhlase
Jaká je práce v Českém rozhlase jsme se zeptali těch nejpovolanějších – našich zaměstnanců. Co pro ně Český rozhlas znamená a co je na jejich práci těší nejvíc?
Martina, asistentka
Český rozhlas je instituce, která mě provází odmalička. Jsem ráda, že se mohu svým způsobem podílet na natáčení pořadů a pracovat v tomto hektickém, atraktivním prostředí, což považuji za určitý nadstandard k platu. Těší mne kontakt s posluchači, i když občas nejsou s něčím spokojeni a mají různé připomínky k vysílání. Nejmilejší jsou telefonáty posluchačů, kteří volají, že by bez nás nemohli žít, že jim naše vysílání pomáhá v osamělosti, v nemoci nebo že nás prostě mají rádi jen tak. Do Českého rozhlasu jsem nastoupila shodou okolností a dosud jsem toho nezalitovala.
Český rozhlas je nevyčerpatelnou studnicí vědomostí.
Naďa, moderátorka zpráv
Jan, editor
Od střední školy mě zajímalo zpravodajství a při prvních zkušenostech v komerčních rádiích jsem si uvědomil, že mi víc vyhovuje veřejnoprávní přístup, který jde víc do hloubky, snaží se uchopit podstatu věci a být objektivní. A to jsou asi ty základní vlastnosti mé práce v Českém rozhlase. Velkou motivací je pro mě také to, že jsem součástí velkého a vysoce profesionálního týmu. Zpravodajský newsroom mi v některých chvílích připomíná řídící středisko kosmických letů a pro mě je čest být součástí takové party. Důležití jsou také kolegové. Jen málokdy člověk narazí na tak příjemné, vstřícné a kamarádské spolupracovníky, jaké mám já. Možná je to v jiných kancelářích a redakcích jinak, ale v mém okolí si lidé navzájem drží palce, pomáhají si radou, kritikou i dobrým vtipem. Český rozhlas, to je značka; a podle mě velmi kvalitní značka. Je to solidní zázemí, které mi dává možnost uplatnit i vlastní kreativitu a nápady. A co je nekonečná zásoba inspirace, to je rozhlasový archiv!
Tereza, webeditorka
Český rozhlas jsem vždy považovala za prestižní instituci, která má za cíl „pěstovat“ tradice a kvality českého jazyka a kultury v širším slova smyslu a u toho jsem chtěla být. Podvědomě, později i vědomě mě to k rozhlasu vždycky táhlo. Líbí se mi myšlenka, že Český rozhlas má za úkol věnovat se všem tématům (i menšinám), má být vždycky objektivní a nestranný. Zkrátka má být určitým vzorem pro ostatní média. Dále mám ráda rozhlas jako médium, u poslouchání rozhlasu člověk může dělat ještě něco jiného (třeba malovat nebo vařit) a nic mu neuteče. A v neposlední řadě jsem do rozhlasu chtěla taky proto, že při ústním pohovoru mi byli lidé, kteří se mnou pohovor dělali, sympatičtí.
Jan, moderátor
Práce v rozhlase není zaměstnání, ale způsob života. Když tady jdu chodbou v mezaninu, vždycky se zastavím u dveří redakce, kde jsem kdysi začínal a slyším hlasy mých učitelů-kamarádů, kteří tu pracovali, ale třeba i bydleli. A tak jsem taky v rádiu jako doma. Možná víc, než doma!
