Němci, Turecko a Westerwelle

11. leden 2010

Je to zvláštní země tohle Německo. Zatímco se vládní koalice pře, jak a jakým způsobem má vyhovět liberálním partnerům a snížit daně a současně ještě více nezatížit už tak velice zadlužené státní finance, Němci mají jasno. Žádné dárečky v podobě daňových úlev nechtějí. Bezmála 60 procent z nich je přesvědčeno, že v současné době stávající situace státního rozpočtu snižování daní jednoduše nedovoluje, ani neutáhne.

Dokonce stejného názoru je více než polovina voličů liberálů. Ne, že by Němci na rozdíl od ostatních Evropanů nechtěli mít nižší daně, avšak ne za cenu finančně nemohoucího státu, navíc v době trvající hospodářské krize. Zatímco jinde se vůči vládní koalici vymezuje opozice, v Německu, zdá se, si koalice vystačí sama se sebou. Zejména dva menší členové si jsou každou chvíli ve vlasech. Popudlivé reakce bavorských křesťanských sociálů na Westerwellovy liberály je vcelku pochopitelná. Poprvé v dějinách má CSU ve Spolkovém sněmu menší zastoupení než FDP, tudíž i slabší hlas ve vládě. Sklízejí tak plody své nemastné neslané politiky trvající nejméně od dob, kdy vedení strany opustil její poslední úspěšný zemský ministerský předseda Edmund Stoiber a kdy se strana začala postupně odcizovat i vlastním Bavorům. Vicekancléř a ministr zahraničí Guido Westerwelle své partnery z Bavorska rozlítil, když se se vší tvrdostí postavil proti zdánlivě velkorysému gestu Eriky Steibachové, předsedkyně Svazu německých vyhnanců. Nabídla rezignaci na svoje postavení v Nadaci centra proti vyhánění s tou podmínkou, že v radě, která nadaci řídí, posílí své postavení členové jejího svazu. Podle Westerwelleho obsazení správní rady Nadace musí brát v potaz i zahraničně politické aspekty věci a respektovat emoce, které by takový krok oprávněně vyvolal v sousedním Polsku. Poláci, když už skousli existenci tohoto centra, rozhodně neskousli a neskousnou skutečnost, že si z centra profesionální vyhnanci, organizovaní ve Svazu Steinbachové udělají politický nástroj. Westerwelle uvedl, že nabídku Steinbachové je třeba posoudit způsobem "férovým, věcným a konstruktivním", krátce na to ale jeho náměstek Werner Hoyer hovořil o jejím odmítnutí. Generální tajemník CSU Alexander Dobrindt Westerwellovi dal radu na nabídku nereagovat blokádou. Vnitropolitický mluvčí Hans Peter Uhl krok Steibachové označil za osvobozující a vicekancléři doporučoval, aby podanou ruku uchopil. A evropský poslanec Bernd Posselt nabídku Steibachové prohlásil za poslední šanci Westerwelleho, jak se dostat ze slepé uličky, již si sám vytvořil. Nejen, že na jistě dobře míněné rady kolegů křesťanských sociálů německý ministr zahraničí nedal, ale o pár dní později je znovu rozlítil návštěvou v Turecku. Markus Feber, evropský poslanec za CSU si položil otázku: "Nechápu, co ministr zahraničí v Turecku pohledával." Pohledával jedno. Turecké straně potvrdil, že německá vláda nebude tou, která by zemi v přístupových jednáních o členství do Evropské unie házela klacky pod nohy, ale naopak tou, která povede rozhovory, otevřené všem výsledkům. Na to dal i své slovo. A domů, svým kritikům ze strany CSU vzkázal: "Nejsem tu jako turista, nevzal jsem si na cestu kraťasy, ale jsem tu jako německý ministr zahraničí, a co řeknu, to také platí." Dramatičtější v reakci na Westerwelleho účinkování v Ankaře byl Feberův parlamentní kolega Berndt Posselt: "Podemíláte evropskou integraci," vzkázal svému ministru zahraničí, "a současně škodíte Turecku, ve kterém vyvoláváte iluze." Ozval se i generální tajemník CSU Alexander Dobrindt, který Westerwellovi doporučil, aby nevedl tajné rozhovory, jejichž důsledky pak jiní musejí pracně odstraňovat. Tím narážel i na jeho první návštěvu v Polsku, kdy se před polskými partnery netajil se svým vyhraněným názorem na předsedkyni Svazu vyhnanců Eriku Steinbachovou. Werner Hoyer, Westerwellův náměstek Dobrindtova slova označil za zcela absurdní a nactiutrhačná. Pod svou ochranu naopak ministra zahraničí vzala opoziční zelená předsedkyně Claudia Roth, podle které její ministr v Ankaře jednal rozumě a jasnozřivě. Jak se ukazuje, najdou liberálové patrně více pochopení u opozice. Nedávno Westerwelle prohlásil, že země potřebuje "duchovně politickou proměnu". Jeho generální tajemník Christian Lindner pokračoval: "Práce není jen prostředek k obživě, představuje aktivní podíl na životě společnosti. Osobností se nestáváme povalováním se doma na gauči. Práce je pramenem sebevědomí." Už je to hodně přes deset let, kdy sociální demokrat Gerhard Schröder, pozdější kancléř napsal: "Daňový a sociální systém musí zajistit, protože je to v zájmu lidí, aby lidé pracovali. Musíme usilovat o to, aby se práce vyplatila jak jednotlivci, tak i rodině." Ač peskován z vlastních koaličních řad, půjde-li pro změnu o duchovně politickou proměnu společnosti, najde Guido Westerwelle patrně porozumění překvapivě zas v řadách opozice. Němce jako takové, jak ukazují průzkumy, už na straně rozumu má.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio