Nenadálý příval otrav nekvalitním alkoholem v Rusku

31. říjen 2006

Nemírné požívání ohnivé vody, zvané v kraji vodka, je v Rusku posledních staletí klasickou součástí nepříliš záviděníhodných tradic, fungujících přísně vzato bez ohledu na právě panující politické zřízení. Nejnovější čísla však opravdu varují.

Uveďme si alespoň ta základní. Legálně se v Rusku vyrobí neuvěřitelné půldruhé miliardy litrů tohoto národního nápoje ročně. Přičteme-li k tomu 350 milionů litrů, které připravují nelegální výrobci a které v drtivé většině případů mohou za nechtěné tresty smrti pro příliš bezuzdné pijáky, dostaneme se téměř ke dvěma miliardám litrů, které se dostávají především na domácí trh. Znamená to, že každý občan Ruské federace včetně kojenců, starých lidí a abstinentů si může domácí vodky v průměru za rok dopřát deset litrů. A to nepočítáme alkohol z dovozu, všeobecně rozšířenou samohonku, či čistý líh, který si řada ruských opilců taky dokáže z nejrůznějších zdrojů opatřit. Nakonec ještě jedno číslo - platí-li současný nejvyšší ruský statistický odhad, tedy dvaačtyřicet tisíc mrtvých, které má na svědomí levná vodka rok co rok, znamená to, že na následky tohoto novodobého moru v Rusku zemře 115 lidí denně.

Jak píše Andrej Trofimov ve známém listu Nezavisimaja gazeta, zajímavé je s jakou netečností této nesporné národní tragédii přihlížejí ruská nejvyšší místa. Strana Jednotné Rusko, která je dnes v zemi tím, čemu se v Rusko od počátku 90. let říká strana moci, prosazuje jednu kampaň za druhou. Příkladem by mohl být například boj proti autům s pravostranným řízením, která jsou v podobě japonských ojetin velmi častá na Dálném východě a která jsou prý velkým nebezpečím silničního provozu. Ještě okázalejší kampaní je boj samotného prezidenta za zvýšení porodnosti, který osobně uvedl v život v letošní zprávě o stavu Ruské federace. O zoufalém stavu zdravotně, profesionálně i čistě lidsky naprosto degradované značné části společnosti však nemluví nikdo. I přesto, že například s nízkou porodností a vysokou úmrtností dnešních Rusů tento problém souvisí zcela bezprostředně.

Otřesná statistická čísla připomněla i jinou krizi, související s alkoholem, totiž zákaz dovozu moldavských a gruzínských vín do Ruska, vyhlášený před pár měsíci. Novináři i liberální politici Kremlu znovu vytkli, že přestože oficiální důvod tohoto zákazu byl čistě technický, lépe řečeno hygienický, ve skutečnosti šlo o tah politický. Velmi racionálně hodnotí tento vývoj slavný režisér gruzínského původu Georgij Danělija (citujeme). "Rusko se rozhodlo potrestat Gruzii a Moldavsko, protože poslední dobou moc neposlouchají. Takže gruzínská a moldavská vína jsou špatná, zatímco ukrajinská kořala Horilka a běloruská Zubrovka jsou dobré? Nebo by je v závislosti na chování Ukrajiny a Běloruska mohli v Rusku taky zakázat?" (Konec citátu) Ještě výmluvnější je jiný výrok z ruských médií: je docela dobře možné, že tato vína jsou nekvalitní a v mnoha případech to bylo prokázáno, jenže ruští alkoholici neumírají na tato vína, ale na domácí pančovanou vodku.

Pokusy zavést v Rusku prohibici se s velkým úspěchem nesetkaly - skoro všichni ještě máme v paměti poslední poněkud bláhový pokus Michaila Gorbačova v polovině osmdesátých let minulého století. Na metodiku, jaká se na stejnou metlu uplatňuje už po desetiletí ve Skandinávii, zase v Rusku zřejmě není ani chuť, ani peníze. Zarážející je ovšem okázalost, s jakou oficiální moc nad tímto známým a v poslední době se nečekaně prohlubujícím problémem je přímo zarážející.

Jak soudí většina ruských analytiků, hlavní důvod pijanské epidemie je zřejmě jiný než v podobné situaci někdy před deseti lety. Tenkrát byli prostí lidé ožebračení několikerým zhroucením měny a společnost se navíc potácela v kalných vlnách jelcinského chaosu, který neskýtal žádnou perspektivu. Vladimír Putin sice na počátku tohoto století zavedl tzv. pořádek, ale divoký trh s doslova hnusným alkoholem, zejména ve venkovských oblastech daleko od metropolí, si svou daň vybírá dál. Rusko se v tomto ohledu ocitlo v situaci, kdy je každá rada drahá a žádná patrně nic nezmůže. Desetitisíce zbytečných smrtí nepochybně odstraní až vyšší životní úroveň a pozvolná náprava ne právě následováníhodné zvykové kultury. Jen těžko lze ale i jen hádat, kdy v Rusku něco takového nadejde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio