Neonacismus - dnes neblahý, zítra možná osudový

Jako klasický zdroj, jímž se sytí neonacistické myšlení, se jako trvalka objevuje zášť vůči cizincům. Jiným klasickým zdrojem obvykle bývá antisemitismus. Ten se ale překvapivě podle studie ocitá na ústupu.

Nejméně čtyři z desíti zkoumaných mladých lidí za nejtíživější sousedy považují přistěhovalce a Turky. Rozhodný postoj v tom duchu z nich zastává každý sedmý. Zajímavé je, že skladba nesympatií vůči sousedům cizincům je přibližně stejná v západním Německu jako v bývalém východním Německu. Přitom východní Němci jsou daleko méně konfrontováni s faktem existence v sousedství žijících cizinců, dokonce se dá říci, že někteří z nich, pokud nevytáhnou paty z rodného městečka, se nemusejí s nimi setkat za celý život. Tato skutečnost přesto neumenšuje jejich proticizineckou zášť. Studie usuzuje, že pro zformování extrémního postoje není ani tak zapotřebí konkrétní, existenciální zkušenost. Daleko více tu svoji roli sehrává různými způsoby prostředkované povědomí kulturní cizosti, životní postoje předávávané rodinou, okruhem přátel a samozřejmě také médii.

Tato, i když jen prostředkovaná zkušenost má za cíl zformovat obraz nepřítele jako základ požadovaného politického postoje. Z hlediska výsledku, jíž je iracionální a rozumnými argumenty nevyvratitelná nenávist vůči cizincům, má prostředkovaná zkušenost výhodu v tom, že může být optimálně nadávkována, zatímco bezprostřední, osobní zkušenost v sobě nese riziko výskytu rušivých a protichůdných, dokonce k cizincům sympatii budících prvků.

Tím také můžeme vysvětlit, proč nakonec neonacistické hnutí, ač má svého nepřítele daleko více zastoupeného ve starých spolkových zemích, má právě v zemích bývalé NDR velmi silné kořeny. Nadto neonacismus není pro tyto země něco vneseného, má svoji vlastní tradici už z doby komunistické vlády.

Mezi mladými pravicovými extremisty překvapivě klesá podíl těch, kteří by vyznávali antisemitismus. V jejich postojích je rozhodně výrazně nemotivuje. Tato zjištění tak docela neplatí pro neonacisty ve východním Německu. Ten je tu zastoupen více dvojnásobně ve srovnání se starými spolkovými zeměmi.

Studie se sice nepouští do výkladu, proč tomu tak je, jedno vysvětlení se přesto nabízí. V zemích bývalé NDR to stále ještě může být ozvěna z doby komunismu proklamovaného antisemitismu, kterému se říkalo antisionismus a který se sytil nepřátelstvím vůči státu Izrael. U neonacistů ve starých spolkových zemích mohou naopak některé kroky současné izraelské politiky vzbuzovat sympatie, nemluvě o tom, že neonacistická internacionála má své spřízněnce i ve státu Izrael. Antisemitští jsou vedle toho mnozí cizinci, vůči kterým se mladí němečtí extremisté právě nepřátelsky vymezují.

Jak z této bídy ven, studie rovněž naznačuje. Neonacisté se v Německu v zásadě rekrutují ze sociálně a vzdělanostně zanedbaných vrstev. Sami velmi obtížně zvládají nejzákladnější vzdělání. Pocházejí zpravidla z maloměstského, do sebe uzavřeného prostředí a vyznačují se nezvladatelnou touhou po dobrodružství, kterou kompenzují nadměrnými pitkami.

Jde veskrze o symptomy, s nimiž má společnost letité zkušenosti a má pro ně celou řadu postupů, jak je zvládat a otupit jejich asociálnost. Mnohé extremistické projevy jsou i výrazem frustrace a zklamání z minima možností, které stávající společnost mladým lidem nabízí. Rozevírající se sociální nůžky, snižující se sociální průchodnost společností jsou toho dnes zatím jen neblahým projevem. Zítra, možná, už projevem osudovým...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .