Nepatrné programové rozdíly sociálních a křesťanských demokratů?

Oba programy náležitě zezelenaly. Budoucnost průmyslu nacházejí v rozvoji technologií, orientovaných na lepší využití energetických zdrojů, na obnovitelné energie a na klimatické změny. Předpoklad pokroku německého hospodářství spatřují v úspěchu středních podniků v globální soutěži na světových trzích, v podpoře jejich výzkumu a v rychlejším přechodu výsledků výzkumu do konkrétních výrobků. Snaha propojit výzkumnou práci vysokých škol se středním podnikatelským stavem tak dostává zelenou.

Podobnost najdeme i v pojetí hospodářského růstu. Obě strany, poučeny stávající krizí si výrazně uvědomují, že nelze sázet na růst klasického pojetí, zaměřený na zvyšování objemu výroby a spotřeby. Uplatňují nový termín: kvalitativní růst, který má být nastaven tak, aby vedl k ochraně klimatu, k zdrojů a umožňoval boj proti nemocem. Růst jedním slovem může být jen trvale udržitelný, tedy takový, který nevystavuje společnost neustálým rizikům vyčerpání těch či oněch zdrojů.

Podle sociálních i křesťanských demokratů těžiště nadcházejícího hospodářského vývoje se přesune do oblasti zdravotnictví, výživy, energie, klimatu, mobility, bezpečnosti a na pole informací a komunikace. V oblasti zdravotnického hospodářství jsou zdroje vzniku nových pracovních příležitostí podle sociálních demokratů natolik významné, že Německo tak do desíti let odstraní nezaměstnanost vůbec. Křesťanští demokraté, i když ani zde nezůstávají pozadu, rovněž předvídají rozvoj pečovatelské péče, tento optimismus nesdílí.

Obě německé všelidové strany zastávají zdrženlivý až odmítavý názor k jaderné energetice. Liší se od sebe v tom, že sociální demokraté trvají na ukončení provozu stávajících jaderných elektráren, patrně i proto, že počítají s možnou vládní koalicí s německými zelenými, zatímco křesťanští demokraté nebrání pokračování jejich provozu, avšak jen do doby, než je budou schopny plnohodnotně nahradit zdroje obnovitelné energie. Rozhodně - jak se naopak děje u nás - by u žádné z nich neprošel nápad stavět nové jaderné reaktory.

Podle názoru křesťanských demokratů německá energetika by měla být co možná nejvíce decentralizovaná. Jedním ze způsobů, jak tak učinit, je zvýšit účinnost městských tepláren osazením paroplynnými turbínami, které z odpadního tepla, končícího jinak bez užitku v komíně, jsou s to vyrobit elektrickou energii, zvýšit tak dosavadní třicetiprocentní účinnost na neuvěřitelných sedmdesát procent a svému městu nabídnout nezávisle na vnějších energetických gigantech vlastní vydatný zdroj elektrické energie.

Otázka, v čem se tedy obě velké německé strany programově od sebe zásadně liší, se doslova vnucuje a bezmála je s to sama si na sebe odpovědět. Přesto si myslím, že odpověď není zas tak jednoduchá. Odlišnosti, i když jsou z hlediska rozlišovacích schopností českých politiků zcela nepatrné, tu přesto najdeme.

Jde tu zejména o stále nevyřešený spor mezi oběma stranami o minimální mzdu, u nás už bezmála dvacet let zavedenou. Spor obě strany považují za významný. Pro české uši kuriózní může být i argumentace, proč minimální mzdu, zákonem stanovenou křesťanští demokraté odmítají. Podle nich ničí pracovní místa vhodná pro lidi s neukončeným vzděláním či s minimální kvalifikací. Před časem bývalý saský ministerský předseda Kurt Biedenkopf pro naši stanici řekl, že dobrá politika zaměstnanosti musí pamatovat i na lidi, kteří nemají na víc, než na nádraží nosit kufry. Proto křesťanští demokraté navrhují namísto minimální mzdy minimální příjem. Ten umožní zaměstnavatelům nabídnout práci nekvalifikovaným anebo starším lidem za tržní cenu. Pokud se tato cena pohybuje pod minimálním příjmem, stát ji z vlastních zdrojů dorovná.

Sociální totiž podle křesťanských demokratů je jen to, co přináší práci. A to i práci těm nejméně schopným. V tom jsou v porovnání s demokraty sociálními daleko důslednější. Rozdíl je to pro české uši možná nepatrný, pro německé zcela zásadní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .