Neválka v Afghánistánu
To nejlepší, co mohou v současné době nabídnout bavorští křesťanští sociálové zbytku politické scény Spolkové republiky, je Karl-Theodor zu Gutenberg. Paradoxně právě tento politik, jehož hvězda vzešla před rokem a dodává tak lesku nejen sobě, ale i Bavorsku, je tamějším konzervativcům největším trnem v oku. Na jejich vkus je příliš otevřený a svobodomyslný. Zlí jazykové před rokem potřásali nevěřícně hlavou, když tento politický mladík se ujal spolkového superministerstva hospodářství.
"Nezvládl ani vést vlastní rodinnou firmu," říkali, "a nyní bude řídit německé hospodářství!" Poněkud přehlédli, že vést firmu je zcela jiná profese než tvořit vládní hospodářskou politiku a že není výjimkou, když mnohý vynikající podnikový manažer jako politik naprosto selže, anebo naopak když vynikající politik selže, jakmile se pustí do soukromého podnikání. Jednoduše jednomu člověku nemusí nutně být dáno obojího. Zajímavé je, že se ti samí kritici, kteří si v souvislosti s Gutenbergem před rokem potměšile šeptali, letos, když se ukázalo, že jako ministr hospodářství obstál, se stáhli do kouta a zarputile mlčeli.
Skutečnost, že si ho kancléřka Merkelová ponechala ve vládě, tezi o úspěšné hvězdě Gutenbergově potvrzuje. Vypovídá současně i o samotné kancléřce. Poslední půl rok, kdy usilovala o záchranu německého Opelu a o uchování tisícovek pracovních příležitostí, byl to právě ministr hospodářství zu Gutenberg, který s ní vášnivě nesouhlasil a plán státní účasti v této věci odmítal. Přesto, anebo právě proto si ho kancléřka ve vládě ponechala. Dala tím najevo, že její vláda nesmí být sborem přitakávačů, ale tvůrčím týmem, který se občas, třebas i do krve, pohádá. A v současné vládní konstelaci o vášnivé spory nebude věru nouze.
Sotva se Karl-Theodor zu Gutenberg ujal nové funkce, ministra obrany, okamžitě na sebe přitáhl pozornost veřejnosti. Opustil orwelovský jazyk svého předchůdce Junga, podle kterého německá vojenská mise v Afganistánu byla mírovou a stabilizační, sledující obnovu a výstavbu zničené země. Dokonce přímo řekl: "To není žádná válka!"
Pokud, uvedl Gutenberg, je na německé vojáky v Afganistánu stříleno a oni musejí odpovídat palbou, pak jejich činnost připomíná válečný stav. Slovo válka sice nepoužil, nicméně media, uvyklá slovním zkratkám, se k tomu slovu uchýlila. A tak náhle to sprosté, pro Němce, prosáklé skrz naskrz pacifismem, nepřijatelné slovo bylo na světě a začalo žít svůj mediální život.
Postkomunistické levici vlilo doslova krev do žil. Zarytí stoupenci antikapitalismu a rovnosti všech druhů vlastnictví zajásali, protože oni to přece vždycky říkali, v Afganistánu Němci válčí, a proto tam nemají co pohledávat. Bundeswehr je přece budován na obranu země, a ne aby se podílel na nějakém válečném dobrodružství kdesi ve střední Asii. Znovu zopakovala tvrdohlavě prosazovaný požadavek stažení německých vojáků domů.
Ulrich Kirsch, předseda Svazu německých ozbrojených sil ministra pochválil a prohlásil, že je to první ministr, který je pro vojáky šancí, přesně prý vyhmátl puls vojenských jednotek. "Vojáci, kteří se v Kundusu ocitají každý den pod palbou, přičemž čelí možné smrti či zranění, a sami musejí zabíjet, tuto situaci vnímají jako válku," řekl lipskému deníku Mitteldeutsche Zeitung,
Postkomunistický poslanec Wolfgang Gehrcke přitvrdil: "Nemáme žádnou strategii, ale němečtí vojáci přesto v Afganistánu zůstávají." Podle něj poslední Gutenbergova vyjádření na věci nic nemění a vyslovil přání, aby 13. prosince, kdy bude Spolkový sněm jednat o prodloužení afgánského mandátu, poslanci požadavek odmítli a dosáhli stažení německých vojáků domů v co možná nejkratším termínu.
Navzdory jednoznačnosti výroku se nakonec Gutenberg zamotal do vlastních slov. Spolková vláda by se podle něj měla držet mezinárodního práva, které připouští válečný konflikt jen mezi státy. To případ Afganistánu není. "Myslíte si, že by jediný voják měl porozumění pro nutně právnické, akademické nebo sémantické jemnůstky?" nesouhlasil v rozhovoru pro Mitteldeutsche Zeitung Ulrich Kirsch a pokračoval: "Osobně chápu každého vojáka, který říká: V Afganistánu je válka, lhostejno, zda jsem zraňován anebo zabíjen zahraničními silami či Talibanem..."
Jedno je z uvedených reakcí zřejmé. Německo stojí před zásadní diskusí nejen nad angažmá v Afganistánu, nad tím, zda má vůbec smysl, a pokud ano, pak jaký? Samozřejmě, vyloučíme-li, že tu vojáci rozhodně nejsou proto, aby umírali pro korupčního prezidenta Karzaího či jeho rodinný klan. Debata se musí zamyslet i nad zahraniční politikou vůbec. Nemůže být nadále jen pacifistická. Je to stejná diskuse, kterou české veřejnosti dluží čeští politici, a které se patrně sotva zhostí. Karl-Theodor zu Gutenberg ji alespoň nakousl.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
