Nosaté opice
Na ostrově Borneo, nazývaném Indonésany Kalimantan, konkrétně v jeho pobřežních mangrovech u města Balikpapanu žijí opice s velmi zvláštní fyziognomií, kterou dobře naznačuje jejich české pojmenování. Kahau nosatý.
Výzkumem kahau nosatých se velkou část uplynulého roku zabýval koordinátor české části projektu přírodní rezervace u Balikpapanského zálivu Stanislav Lhota, výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, která tento projekt zaštiťuje.
Proč je právě kahau nosatému věnována taková pozornost? Čím jsou tyto opice zajímavé kromě svého velkého nosu? A ví se vůbec, k čemu jim je dobrý?
K čemu ten nos mají, to je otázka, která dodnes není pořádně rozřešena. Každopádně ti kahau jsou ekologicky hodně specifičtí, protože je to druh opic, který obývá výrazně jiné ekosystémy než ostatní druhy primátů. Ony se prakticky nevyskytují v těch primárních deštných pralesích mimo vodní toky a mimo pobřeží a naopak žijí v některých typech lesa, ve kterých téměř nenajdete jiné druhy opic, nebo ve kterých se obecně vyskytuje poměrně málo druhů savců a velkých zvířat. Čili ony mají jinou preferenci a mají jinou ekologii a dodnes nám není úplně jasné, v čem ty rozdíly jsou. Ta zvířata jsou například specializována potravně. Mají složený žaludek, podobně jako velcí býložravci, a navíc mají velký objem svého trávicího ústrojí, takže je očividné, že mají zkrátka jinou strategii zpracování potravy. Na jedné straně zřejmě zvládají detoxikovat celou řadu jedů, které se vyskytují v listech rostlin, na druhé straně pravděpodobně potřebují potravu, která má vysokou výživnou hodnotu. Právě ty mangrovy nebo poříční ekosystémy poskytují potravu, která je nutričně poměrně kvalitní, nicméně je vysoce jedovatá. Kahau zkrátka obývá jinou ekologickou niku než většina ostatních opic na Borneu.
Pojďme si přece jen podrobněji říci, co si vědci myslí o účelu velkého nosu, kterým je kahau vybaven.
Nejde jen o ten velký nos. Člověka zaujmou i jiné zvláštní morfologické adaptace. Kahau mají například plovací blány na zadních nohou, mají úplně jiný typ kostry, postavy a řada těchto morfologických zvláštností může souviset s tím, že tyto opice jsou v podstatě semiakvatické, přizpůsobené k životu na březích a v okolí vod, dovedou velmi dobře plavat a dovedou se také velmi dobře potápět. S tím může možná souviset i ten nos, protože ta zvířata, když plavou, používají nos jako šnorchl - mají ho zvednutý nad vodou. Prodloužené nosy samiček a mladých zvířat zřejmě usnadňují dýchání během plavání. Ale ten obrovský nos, který mají jenom dospělí samci, už zřejmě jako šnorchl fungovat nebude; ten naopak může tomu zvířeti při plavání vadit, tak jako mu může vadit při řadě jiných situací. Je možné, že toto je důsledek pohlavního výběru, kdy zkrátka ty samice si kdysi v evoluci kahau volily samce, kteří měli ten nos nejdelší a možná i ten šnorchl nejfunkčnější. Ale zkrátka jak to bývá v pohlavním výběru, situace se zvrtla a nakonec se nos samců po generacích zvětšil natolik, že funkci dýchání při plavání pravděpodobně už nemá. Ale pak je ještě jedna věc - kahau jsou extrémně vokální zvířata. Jsou velmi hlasití, ozývají se neustále všelijakými bečivými zvuky a ten nos funguje jako rezonátor, který tuto vokalizaci zdůrazňuje, zvětšuje. Takže to je vlastně další funkce toho obřího nosu.
Co kahau nosaté nutí lézt do vody a plavat?
Jediný důvod proč do řeky lezou je, že ji chtějí přeplavat. Nelezou do vody bezdůvodně, obávají se krokodýlů, kteří tu žijí a kteří představují pro kahau významné predátory. Narozdíl od jiných druhů opic nemají rády koupání a hraní ve vodě. Znám to z Indie, kde jsem před lety pracoval. Za horkých dnů opice druhu Makak rhezus dokázaly hodiny ve vodě dovádět. Kahau jen vodu přeplavou - ovšem vzhledem k typu prostředí, které obývají, to potřebují velmi často.
Oni neslézají na zem, obývají hlavně koruny stromů?
Na zem slézají, kahau patří k opicím, které jsou poměrně hodně terestrické. Například když je odliv, pravidelně slézají na obnažené bahno, něco tam hledají, pravděpodobně nějaké mořské živočichy, kterými se živí. Jsou tedy často vidět na zemi a dokonce se zdá, že dokážou překonávat i otevřenější krajinu mírně bezlesé oblasti. Je dokonce možné, že jsou původními obyvateli takové otevřenější krajiny, že v ledových dobách, kdy Borneo nepokrývaly ani tak pralesy, jako spíše savany, byl kahau terestrické zvíře, jako dnes v Africe například paviáni nebo savanoví šimpanzi. Teprve v dnešní meziledové době, kdy savany z Bornea vymizely, a podstatná část typické savanové fauny, jako sloni, hroši, hyeny apod., vymřela, kahau se přizpůsobili novému lesnímu prostředí.
Vy jste ty opice sledovali a počítali. Je těžké je najít, jsou plaché?
Během dne je to těžké, protože kahau horkou část dne tráví uvnitř mangrovů, čili v oblasti, kam je těžké se dostat. Navíc, když nejsou navyklí na naši přítomnost a my se v mangrovech pohybujeme těžce a hlučně, tak zvířata vyplašíme a dostat se k nim nedá. Na druhé straně je snadné je najít v době, kdy jsou na spacích stromech. Mají totiž tendenci každou noc trávit na vysokých stromech na břehu řeky, takže když projíždíte řeku nebo ráno či pozdě odpoledne objíždíte mořské pobřeží, tak kahau můžete velmi snadno spatřit.
Populace, která žije v balikpapanské oblasti má zhruba 1400 zvířat, zdejší mangrovy mají rozlohu asi 150 km2, takže tato populace je jedna z největších populací kahau v Indonésii a na světě vůbec, protože kahau nosatý je endemický druh, který se vyskytuje jen na Borneu. Proto je ta populace velmi významná z ochranářského hlediska. To je důvod, proč se snažíme dostat území Balikpapanského zálivu pod nějakou efektivní ochranu.
Děkujeme Stanislavu Lhotovi za rozhovor a přejeme hodně štěstí v jeho práci.
Převzato z pořadu Planetárium Českého rozhlasu Sever.