Nová oranžová aliance

Pokud jde o posledně jmenované politické uskupení, je v tom rovnou první a převeliký zádrhel, protože se tím automaticky připomíná, že Tymošenková do této aliance nevstoupila a do předčasných voleb hodlá jít sama. Není divu - nejnovější průzkumy veřejného mínění ukazují, že vládnoucí Strana regionů má přes 35 % preferenčních hlasů, Tymošenková a její blok 21 % a nově vzniklé sdružení Naše Ukrajina-Národní sebeobrana necelých 17 %. Pokud by ovšem tato čísla platila i v září a s Tymošenkovou bylo možné dosáhnout nějaké rozumné dohody, měly by oranžové a jim podobné síly znovu mírně navrch. Tato šance je ovšem stále jen hypotetická.

Jinak je ovšem snaha oranžových podniknout alespoň nějaké kroky, aby z ukrajinského politického kolbiště zcela nevymizeli, přinejmenším sympatická. Pokusme se stručně shrnout, v čem by mohla být i užitečná:

Zaprvé: V novém bloku se spojily všechny evropsky orientované síly, které by o samotě neměly šanci do ukrajinského parlamentu proniknout.

Zadruhé: Oranžoví se v osobě pana Lucenka pokoušejí národu představit nového vůdce, který by měl v čistě stranickém zápolení nahradit Viktora Juščenka. Ten nejenže se nemůže přímo angažovat ve stranických bitvách, ale navíc už o aureolu nedávného hrdiny z Mejdanu z valné části přišel.

A zatřetí: Oranžoví tak prokázali, že jsou přece jen ještě schopni nějaké konkrétní akce.

Na druhé straně ovšem nijak nadějně nevypadá již citované číslo, tedy ony zhruba sedmnáctiprocentní předvolební preference nového bloku. V loňských parlamentních volbách si totiž 14 % stačila pořídit sama Naše Ukrajina, která je dnes jednou z deseti stran blok vytvářejících. Z prostého porovnání těchto dvou čísel vyplývá, že Juščenkova Naše Ukrajina za poslední rok znovu výrazně ztratila a sama o sobě by třeba v září do Nejvyšší rady jednoduše neprošla. Takže z hlediska této ještě docela nedávno mocné strany mohlo jít o krok vyloženě sebezáchovný.

Viktor Juščenko vyjádřil se vznikem nového bloku velkou spokojenost a řekl, že tato nová politická síla by mohla značně posílit demokratické principy fungování moderní ukrajinské společnosti. Ze všeho nejspíš tím ovšem prezident má na mysli, že pokud si blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana do září své pozice udrží nebo je dokonce posílí a v ideálním případě dokáže vytvořit koalici s Tymošenkovou, s největší pravděpodobností tak premiéru Janukovyčovi a jeho regionálům znemožní dosáhnout v Nejvyšší radě ústavní většiny. A právě tato Janukovyčova snaha z letošního jara byla hlavním hybatelem současné ukrajinské politické krize.

S dalším, ještě zajímavějším prohlášením ostatně prezident Juščenko přišel ve včerejším pravidelném televizním projevu. Řekl, že již byli zjištěni lidé, kteří mu uprostřed oranžové revoluce způsobili těžkou otravu dioxiny, jež prezidentovi vážně podlomila zdraví a znetvořila tvář. Juščenko při této příležitosti prohlásil, že odpouští všem těm, kteří tenkrát tvrdili, že jde jen o politický trik. Připomněl například výrok současného předsedy sněmovny Oleksandra Moroze, který mu tehdy doporučoval, aby nesimuloval a jedl špek, či názor jiného, tentokrát nejmenovaného potentáta, podle nějž Juščenko podstoupil plastickou operaci, po níž chtěl být ještě krásnější, jenže ta se nezdařila. Toto vše je tedy prý ukrajinský prezident ochoten překousnout a zapomenout. Což ovšem na leckoho může také působit jako obratný předvolební tah.

Jako podstatně důležitější se ovšem jeví jiný prezidentův výrok: Viktor Juščenko řekl, že pokud v zářijových předčasných parlamentní volbách na Ukrajině zvítězí Strana regionů, je rozhodnut jmenovat staronovým premiérem opět Viktora Janukovyče. Bylo by dobře, kdyby toto gesto bylo chápáno jako cesta k alespoň křehkému smíru. Ukrajina, zmítaná už téměř tři roky těžkými politickými bouřemi s nejasným výsledkem, by si to rozhodně zasloužila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .