Novinky a zajímavosti z přírody
Obézní křečci, o něco jedlejší morčata, smrt Darwinovy želvy, mangabejové a fíky a staronový lišejník v Podyjí - takové jsou dnešní zajímavosti ze světa přírody.
"Křečci mají s lidmi mnoho společného," říkají vědci z univerzity v americké Atlantě. Jsou-li vystaveni neočekávanému stresu, například při náhlé konfrontaci s dominantními jedinci vlastního druhu, začnou produkovat zvýšené množství hormonu kortisolu, který podporuje chuť k jídlu. Stresovaní jedinci proto nadměrně konzumují a přibývají na váze. Vědci doufají, že jim výzkum obézních křečků pomůže při vývoji nových léků proti lidské obezitě.
Tradiční součástí jihoamerického jídelníčku jsou morčata. Jejich maso má však bledou až olovnatou barvu, což způsobuje, že se k němu mnoho lidí, včetně potenciálních zahraničních zákazníků, staví zdrženlivě. Peruánští vědci se proto v uplynulých deseti letech usilovně snažili vyšlechtit nový druh morčete s masem "stravitelnější" barvy, a nakonec se jim to podařilo. Nové morče má maso růžové jako losos a navíc je o něco větší než běžné peruánské morče domácí.
V Austrálii zemřela na selhání srdce sloní želva Harriet, jeden z nejstarších tvorů naší planety. Loni jí bylo 175 let a podle tradice šlo o jednu z želv, které v roce 1835 odvezl slavný přírodovědec Charles Darwin z Galapág do Londýna. Zkouška DNA prokázala, že se Harriet narodila asi roku 1830. Vědci však zároveň zjistili, že patří k želvímu poddruhu z galapážského ostrova, který Darwin při své zastávce na cestě kolem světa nenavštívil. Přivézt ji nicméně mohl.
"V chladných dnech opice na fíkovníku nehledejte," říkají skotští zoologové, kteří pozorovali déle než půl roku skupinu mangabejů pláštíkových v pralesích Ugandy. Pokud je však nějakou dobu slunečno, opice se na fíky vydají. Podle vědců je mangabejům nepochybně známá souvislost mezi slunečním zářením a zráním ovoce. Jednoduše vědí, že teplé počasí toto zrání urychluje. Jejich zájem o fíky není tedy vyvolán jen smyslovými vjemy, třeba vůní, jak se dříve předpokládalo.
Bacidia polychroa. To je vědecký název lišejníku, který byl nedávno znovu objeven v rakouské části národního parku Podyjí. Vědci byli tímto nálezem doslova nadšeni, protože se domnívali, že tento druh v Podyjí dávno vyhynul. Přítomnost lišejníků je obecně považována za důkaz vysoké kvality životního prostředí. Rakouští vědci uvádějí, že v divokém Podyjí se vyskytuje desetkrát více rostlinných druhů, než v zemědělsky intenzivně využívaném regionu Weinviertel severně od Vídně.
