Nový prezident v Litvě
Přestože volba nového litevského prezidenta byla jistě zcela regulérní a demokratická, leckterý volič se zřejmě nemůže ubránit pocitu jisté pachuti. Z těchto voleb byla totiž zvláštním zákonem předem vyřazena poslední litevská hlava státu a nesporný favorit těchto voleb - Rolandas Paksas.
Tento bývalý sovětský letecký akrobat již od loňského října čelil obvinění, že přinejmenším zprostředkovaně spolupracoval s ruskými tajnými službami a že se dopustil i dalších protiústavních kroků. Letos v dubnu nakonec musel na nátlak parlamentu jako vůbec první prezident evropského státu ze svého úřadu odstoupit. Populista Paksas, který uměl oslovit zejména venkovské voliče, jimž imponovala jeho vizáž hollywoodské hvězdy i schopnost prolétnout na akrobatickém stroji pod obloukem říčního mostu, se ani po tomto aktu nevzdal a prohlásil, že do předčasných prezidentských voleb vstoupí také. Tehdejší zákonná úprava totiž na podobnou eventualitu nepamatovala a Paksasovi v podobném záměru nic nebránilo.
Hned první průzkumy veřejného mínění navíc ukazovaly, že pokud by se bývalý dvojnásobný vilniuský starosta voleb zúčastnil, s největší pravděpodobností by zasloužilého bělovlasého soupeře s minulostí amerického emigranta porazil. Paksas tedy nakonec v předvolební kampani alespoň podporoval paní Kazimieru Prunskiene, někdejší litevskou premiérku, která shodou okolností čelila a doposud čelí stejným obviněním jako právě poslední litevský prezident. Nakonec však Prunskiene, oslovující stejnou výseč litevského voličstva jako Paksas, s Valdasem Adamkusem o čtyři procenta prohrála.
Adamkus je typickým příkladem politika zjednodušeně řečeno spasitelského typu. Jeho rodina v roce 1944 emigrovala do Německa, ale on sám po několika dnech se vrátil do Litvy a vstoupil do oddílů domobrany, které bojovaly proti sovětské Rudé armádě. Po jejich rozehnání se opět vrátil do Německa a v Mnichově dostudoval přírodovědu na místní univerzitě. Poté se ve 23 letech odstěhoval do USA.. Od roku 1958 téměř deset let aktivně vystupoval v organizaci litevských emigrantů v USA, které i předsedal. Zajímavé je, že od roku 1972 sovětskou Litvu často navštěvoval a své staré vlasti finančně i technicky pomáhal při řešení ekologických problémů.
Do Litvy se definitivně vrátil krátce po vyhlášení nezávislosti a od roku 1992 má litevský pas. Přes svou jistě úctyhodnou minulost ale musel dlouhá léta zápolit s cejchem cizince ve vlastní zemi, protože zejména venkovskému obyvatelstvu se jevil jako Amerikán, jemuž přísně vzato není co věřit. V roce 1993 tak své první prezidentské volby prohrál ve prospěch někdejšího prvního tajemníka litevských komunistů a současného litevského premiéra Algirdase Brazauskase a o deset let později ho porazil další produkt sovětské epochy - již jmenovaný Rolandas Paksas.
Po včerejším vítězství musí tedy i Valdas Adamkus pociťovat trpkou příchuť čehosi ne zcela čistého. Objektivně vzato je ale víceméně umělé vyřazení populisty Paksase z prezidentského klání za pozitivní krok, který si pravicová parlamentní lobby musela vzít politicky na svědomí. Otázkou je, zda se tato nesporná předvolební manipulace litevské politické scéně jednou nemůže jako podivný precedens naopak vymstít.
