Nursultan věčný

Nová právní norma z této zásady ovšem vyjímá nejrovnějšího mezi rovnými - současného prvního a zatím jediného prezidenta nezávislého, nikoli však svobodného Kazachstánu.

Životní pouť 66letého Nursultana Nazarbajeva je poutí typického úspěšného sovětského funkcionáře, který měl to štěstí, že politickou kariéru dělal na sklonku třičtvrtěstoleté komunistické říše právě ve Střední Asii: Tady totiž po rozpadu Sovětského svazu a totálním pádu komunismu zůstali první tajemníci republikových stran jednoduše u vesla dál.

Nursultan Nazarbajev se narodil v roce 1940 ve vesnici Čemolgan v Almaatské oblasti. Jeho původně málo vábnou životní perspektivu určovala příslušnost k nepříliš vlivnému rodu Nazarbajů, i když na druhé straně tento rod patřil k tzv. staršímu žuzu neboli společenství rodů a kmenů. Vedle něj tu už od 16. století byl i žuz střední a mladší. Tato kmenová společenství nejenže obývala jasně vymezená území, ale jejich příslušníci byli rodovou příslušností také rovnou předurčeni k příští životní dráze. Starší žuz předurčoval své členy do role státně úřednické i jiné vrchnosti - a Nursultan Nazarbajev tuto tradici, která se jednoznačně prosazovala i v sovětské epoše, do puntíku potvrdil.

Na konci padesátých let, poté co se údajně nedostal ke studiu na Almaatské státní univerzitě, se odstěhoval na Ukrajinu a získal kvalifikaci hutního technika. Po návratu do Kazachstánu večerně vystudoval techniku a protože vysokoškolsky vzdělaných Kazachů bylo tehdy málo, začal rychle dělat komsomolskou a poté partajní kariéru.

Gorbačovovu perestrojku vítal už v úřadu předsedy kazašské vlády a dokonce se Michailu Sergejevičovi pokusil pomoci odstranit tehdejšího kazašského prvního tajemníka strany Kunajeva. V roce 1986 to ještě nevyšlo, ale v roce 1989 už ano a navíc se Nazarbajev stal i členem politbyra ÚV KSSS. Mířil dokonce i do úřadu celosovětského premiéra, ale stál o něj tolik a tak viditelně, že si to Gorbačov pro jistotu rozmyslel.

Zatímco Gorbačova rozpad Sovětského svazu odsunul do depozitáře moderních dějin, obratný budovatel vlastní kariéry Nazarbajev si svou funkci kazašského prezidenta nechal v roce 1991 98,5 procenta hlasů potvrdit. Přestože kazašský režim není tak despotický jako například Karimovův uzbecký či donedávna Nijazovův turkmenský, má všechny rysy moderních středoasijských despocií: Vládne tu všudypřítomná korupce a nepotismus - členové prezidentovy rodiny obsadili všechny důležité mocenské posty a není vyloučeno, že právě ve vlastní rodině (podobně jako se to stalo v Ázerbájdžánu) najde Nazarbajev nakonec svého nástupce.

Při všech výhradách, které můžeme vůči Nazarbajevovi mít, je nakonec faktem, že v postsovětské Střední Asii vybudoval zřejmě nejstabilnější režim. Je zcela nezávislý na okolních středoasijských státech a ekonomiku surovinově bohaté země orientoval na spolupráci s USA a Ruskou federací. Kazachstán se pod jeho vedením proměnil v minimálně potenciální regionální velmoc, která je čilým členem řady mezinárodních uskupení. Nu a protože koketovat s představou, že ve Střední Asii by v dohledné době mohla zakotvit klasická euroamercická demokracie, by byla bláhovost, bude velmi zajímavé sledovat, čeho autokrat Nazarbajev ve své časově neomezené politické kariéře ještě dosáhne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .