O aktivitách výtvarnice Sam Černé v dětském domově
Na první pohled se může zdát, že o lidech pomáhajících dětem v dětských domovech víme všechno. Přesvědčují nás o tom stovky článků, dokumentárních filmů nebo rozhlasových pořadů. Přesto se ale znovu objevují i v této oblasti lidé, kteří s neobyčejnou skromností a nasazením neváhají přiložit ruku k dílu. Patří mezi ně také Jitka Černá, řečená Sam. O aktivitách výtvarnice, která vedle své tvorby vymýšlí a realizuje sociální a výtvarné projekty určené především dětem z dětského domova v Kašperských Horách je následující příspěvek.
Pokud vás cesty zavedou do vesnice Česká Bříza na Plzeňsku, určitě neminete bez povšimnutí tamní galerii. Tu vedle svého domu provozuje Jitka Černá řečená Sam. Vedle výstav a vlastní umělecké tvorby věnuje spoustu volného času i pomoci dětskému domovu v Kašperských Horách.
"Protože jsme nevěděli, jak zvát ty děti k nám domů, aby to vůbec mohlo jít, tak proto jsme založili to sdružení. Vždycky pro ně vymyslíme nějakou akci a zveme je pak oficiálně na tuhle konkrétní akci."
Občanské sdružení G83 má asi 40 členů rozdělených na aktivní a pasivní, kteří se podle svých možností každoročně zapojují do jednotlivých projektů. Vznikla tak barevná výmalba a řada obrazů pro dětský domov v Kašperských Horách. Samy děti z domova na některých projektech spolupracovaly.
"Opravovaly kapličku v České Bříze, vyrobily takovýhle pohlednice. Ty dávaly pak lidem, co přispěli na tu kapličku. Opravila se fasáda, udělal se betlém, opravily se interiéry, takhle udělaly okýnka. Moc se jim to povedlo. Myslím, že jsou strašně šikovné. No a pak se dělaly plachetnice... těch projektů se dělá opravdu hodně každý rok. Tady je kaplička druhá část, no a nakonec jsme ji nechali vysvětit. To se jim, myslím, hodně líbilo. A ten nápad ji opravit, to vzniklo tak, že jsem se dozvěděla, že se tam točila první filmová Prodaná nevěsta."
Na pomoci dětskému domovu spolupracuje kromě sdružení G83 také celá rodina Sam Černé. Její rodina patří mezi tzv. "vícečlenné nerodinné domácnosti", kterých jsou v České republice dvě procenta.
"Některé děti u nás jsou, tak jak je konstatované v posledním rozsudku: ,Děti přišly a už nikdy neodešly.' Tak takhle jsou tam některé z nich a už jsou vlastně dneska dospělý holky. A poslední je Ája, ta je u nás, teď v červnu to byly dva roky. A ta je právě z dětského domova v Kašperských Horách."
Ája: "Ze začátku pro mě bylo těžký říkat pravdu Samovi. Protože jak jsem byla z děcáku zvyklá lhát, nebo jako tam se nedá říct pravda, tak to prostě neumím řešit, držím to v sobě a nebo jsem nějaká divná nebo nechci komunikovat. Ale přitom je pro mě hrozně těžký to vyjádřit, to, co jim chcete říct, nebo že se jim chcete omluvit. Nejvíc se mi líbí to, že tady komukoliv můžete říct cokoliv. A když máte třeba konflikt s učitelem a nevíte si s ním rady, jakože já jsem ještě Romka, tak občas jsou rasisti ti učitelé, tak že se to dá řešit a že jsme všichni dohromady."
Vedle Arlety Bugárové, která už patří do rodiny Sam Černé a žije v České Bříze trvale, se sem pravidelně na návštěvy vydávají skupiny dětí z dětského domova v Kašperských Horách - v doprovodu tety Jitky, která o aktivitách Sam Černé říká:
"No já si myslím, že to je fajn pro děti. Přece taky jezdíme na návštěvu ke známým, příbuzným. Tak oni to tak berou, že jo, my to tak taky bereme obě dvě a já myslím, že to je přínos určitě pro ty děti, protože se mají na co těšit. Takže dobrý."
