O korupci na komunální úrovni
Co se může pokazit, to se také pokazí, říká hlavní Murphyho zákon. Teď se zjistilo, že v nepořádku jsou finance v 70tisícovém středočeském městě Kladně. Já jsem to říkal, že se něco podobného stane, může dnes připomínat celá řada skeptiků a škarohlídů. Skutečně mnozí varovali, že systém české samosprávy je zcela neprůhledný, a že se v něm ztrácejí miliony. No a Kladno je teď důkaz. Máte pravdu, lze škarohlídům říci. Přesto by nebylo správné převzít jejich skeptický pohled na samosprávu, ostatně ani na život vůbec.
V čem dal kladenský případ kritikům za pravdu konkrétně? Předně není úplně správný systém reprezentace ve městech. Občané volí svá zastupitelstva, zastupitelé pak městskou radu včetně starosty nebo primátora. To je dosti komplikované. Úředníky kontroluje rada, radu kontrolují zastupitelé a zastupitele kontrolují občané. Jak se pak může běžný občan dozvědět, co úředník dělal s penězi?
Ani zastupitel to nemá snadné. Dostává o penězích čísla, která už jsou od radních zpracována a jen pokud je dost iniciativní, dozví se víc o detailech. Přesto přitom jde o dost velké detaily, třeba právě kladenských 40 milionů.
Logický závěr zní, že není důvod mít ve městech dvoustupňovou samosprávu. Podobně jako ve všech zemích Evropy mohou mít zastupitelstva zároveň funkci městských rad. Buďme přesní a dodejme, že dva stupně obecní samosprávy, zastupitelstva a rady, mají také v Itálii. Ta je přitom ale po celé Evropě známým příkladem komunální korupce.
A hned je tu další problém. Proč vlastně zastupitelé neradi kontrolují do detailu rozhodnutí rady? Alespoň kladenský případ nasvědčuje, že tomu tak může být. Čtyřicet milionů se ztratilo před čtyřmi lety a nikdo z volených zástupců si toho nevšiml.
Pro zastupitele kontrolovat radu je obtížné, zvláště z toho důvodu, že v radě sedí lidé, kteří mají funkci i ve straně. Pokud tedy chce být zastupitel nominován na kandidátku v příštích volbách, neměl by strkat nos do záležitostí radních, protože by také mohl v politice skončit.
Obce se tak dostávají do pasti komunální demokracie. Vyhlídka na volby paradoxně nenutí strany, které ovládají radnici, aby se snažily, ale naopak vylučuje demokratickou kontrolu. Je velmi pravděpodobný výklad, že něco takového se stalo na Kladně.
Kladenský případ vede rovněž k diskusím, jestli neposílit kontrolu samosprávy zvenku. Vláda s pomocí Transparency International už dlouho chystá zákon o střetu zájmů. Nejen poslanci a senátoři, ale také zastupitelé v obcích a krajích by napříště měli podávat majetková přiznání. Rovněž by neměli po dobu svého mandátu podnikat. S Kladnem zde není přímá souvislost. Je ale pravda, že takový zákon by ušetřil práci policie, která dnes zkoumá, jestli ze 40 kladenských milionů neskončil nějaký podíl na účtu primátora Volfa.
Dále se mluví o tom, jak je nutné, aby obecní finance někdo kontroloval shora. Buď Ministerstvo financí anebo Nejvyšší kontrolní úřad. Kdyby tady taková kontrola byla, na ztracené kladenské peníze by se přišlo už dávno.
Teď si připomeňme, všechno co bylo řečeno je z pohledu škarohlída. Nutno dodat, že někteří jdou ještě dál. Zvláště v tom směru, že ihned podezírají každé z českých měst, že se tam s penězi zachází stejně neprůhledným způsobem, jako tomu bylo na Kladně. Tím tvrdší se pak navrhují opatření, která by dostala samosprávy pod kontrolu. Zní to opravdu děsivě, ale po historii z Kladna se nikdo z optimistů a příznivců městských samospráv neodvažuje příliš nahlas odporovat
Podívejme se ale přece jen na argumenty protistrany, tedy zástupců měst a obcí. Dnes říkají, že například zákon o střetu zájmů by jim nevadil. Ostatní opatření ovšem odmítají s vysvětlením, že to je nepřípustné omezení samospráv, a jak známo, obecní i krajské zastupitelstvo je stejně suverénní jako pražský Parlament. Minimálně by vláda nebo zákonodárci měli své návrhy se zástupci samospráv konzultovat.
Na takových slovech je jistě hodně pravdy. Historie kladenského primátora Volfa je totiž dobrou záminkou pro úředníky z centra, aby dostali obce pod svou kontrolu. Pochopitelně, že by to chtěli, posílí se tak přece jejich moc a zdůvodní se tím, že jsou stále potřeba.
V tom je právě slabina všech opatření proti korupci. Neprůhledně se s penězi zachází především tam, kde kontrolu znemožňují pluky byrokratů a haldy nečitelných spisů. Některé z navržených způsobů kontroly pak nepochybně byrokracii posilují. Rozhodně to je případ, kdy by města byla pod dohledem Ministerstva financí.
Prvním krokem k nápravě tedy logicky musí být škrtání zbytečných institucí. Zrušením městských rad se poměry na radnicích zjednoduší. Posílí se role občanů, naopak se oslabí pozice stran a úředníků.
Asi není třeba dávat další argumenty, proč právě zde je třeba začít. A neposlouchejme škarohlídy, kteří připomínají, že nové zákony připravují právě politici a úředníci a ti si určitě sami rybník nevypustí.
