O lidech neurčitých
Přemýšlet či psát o lidech obecně neurčitých je vlastně prosté. Myšlenky, jež v souvislosti s nimi jednoho napadají, jsou stejně jako oni rovněž neurčité. Obrysy jejich neurčitosti jsou, jak jinak, rozmazané. Pokud neurčitost má vůbec nějaké obrysy!
Za to lidé neurčitelní představují oříšek. Máte za to, že jste si je přece určili. Jejich obrysy se vám jeví naprosto zřetelně. Ukáže se ale, že vymezení vámi provedené, je jen zdánlivé. Jde totiž svým způsobem také o lidi neurčité. Byť poněkud jinak neurčité.
Vezměme kupříkladu tuto historku. V říjnu slavného roku 1848 skupina profesorů na pražském malostranském gymnasiu sepsala a místodržícímu odeslala petici. V ní protestovala proti rozhodnuté povinnosti zavést na gymnasia vedle jazyka německého, jako vyučovací jazyk i jazyk český. Řeknete si, co bychom byli tak mohli očekávat od německých profesorů, zabydlených na Malé Straně! Jenže chyba lávky! Pod peticí jsou podepsáni samí Češi. U nich, představitelů v té době co do počtu skromné české inteligence, byste byli očekávali, že nad rozhodnutím budou jásat. Nejásali. Představa, že malostranské gymnasium zaplaví čeští chudí studenti a částečně vytěsní bohaté studenty německé, je zděsila. Výrazně by byli srazili cenu udílených kondic. Představa pro tamější profesory to byla naprosto zničující. Národ, nenárod, zlatka či dvě za udílené kondice vítězily.
V té době na onom gymnasiu studoval 15letý německý mladík, který se jmenoval Friedrich Thiersch. Chování českých profesorů ho natolik znechutilo, že si podal žádost o přeložení na akademické gymnasium, působící na druhém břehu Vltavy, v Klementinu. Na malostranském gymnasiu byl nejoblíbenějším profesorem i pro mladého Friedricha německý profesor Unschuld. Jasně, říkáte si, Němec tíhne k Němci! Oblíbenost profesora Unschulda se nezakládala v jeho němectví. Když byli jeho studenti mimořádně pracovití a hodní, pan profesor je odměnil tím, že jim přečetl další z pasáží sebraných českých bájí a pověstí. Četl je, jak jinak, česky.
Mladý Friedrich Thiersch, když končil svá gymnasiální studia, tak si vymínil k překvapení pánů profesorů, že maturitu, ač Němec, složí v češtině. Ten mladý muž tehdy již pomýšlel na to, že se napříště nebude jmenovat Friedrich, ale Miroslav, a ne Thiersch, ale Tyrš. Později spolu Jindřichem Fügnerem založili v roce 1862 Sokol.
Ostatně od Jindřicha, vlastně Heinricha Fügnera, byste to byli také nečekali. Tatínek bohatý pražský německý obchodník a mladý Heinrich šel věrně v jeho šlépějích. Pro jeho obchody mu i Evropa byla malá. A přece: Když bratři sokolové v samotných počátcích hostovali v cizích tělocvičnách a odevšad byli nakonec vyháněni, už ne příliš mladý Jindřich objevil výhodnou parcelu v Hradební ulici mezi branou Žitnou a Ječnou. Koupil ji a na vlastní náklady zde nechal postavit první českou sokolovnu, dodnes tu stojící.
Neurčitelnost těchto lidí, protože to byli lidé svébytní a sví, ač se navenek mohli jevit zcela jinak, mě fascinuje dodnes.
