O stoji spatmo
Jistý fejetonista, když Sokol v neděli 18. června 1882 v Praze na Střeleckém ostrově slavil 20. výročí svého zrodu, napsal následující den do Národních listů vzpomínku na začátky této ctihodné tělocvičné organizace. Odehrály se v Panské ulici v Malýpetrově tělocvičně.
„Pamatuji se na to velmi dobře,“ psal. „Jest tomu právě dvacet let, co do tělocvičny, jež nalézala se v dřívější budově vyšší české reálky v Panské ulici … zavítalo jistého večera několik mladých mužů, kteří bez dlouhých okolků rozestavili se kolem nástrojů a jali se šplhati a skákati s takovou nemotorností a zároveň s takovou chutí, že nám hochům, kteří zpovzdálí dívali se na dorostlé pány, bylo náramně do smíchu.“
Ještě jedna skutečnost musela hochy zarazit. Ač vousatí a skotačící mladíci mezi sebou rozprávěli v českém jazyce, cviky, o něž se u tělocvičných nástrojů pokoušeli tu s menším, tu s větší úspěchem, většinou pojmenovávali v jazyce německém. Řekli byste, že to byla věc pochopitelná. Vždyť mezi těmi mladými muži se nacházeli alespoň dva Němci. Heinrich Fügner a Friedrich Thiersch. Jenže tito dva Němci rodem, zakladatelé spolku, se v té době už jmenovali Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš a vládli českým jazykem mnohdy lépe, než jím vládli mnozí rodilí Češi.
Jejich německý původ nebyl tedy tou příčinou. V onom roce 1862 čeština jednoduše nebyla připravena na hnutí, které jako první spatřila Malýpetrova tělocvična, a tak si páni, chtě nechtě, museli v oblasti turnerské pomáhat vyspělejším názvoslovím německým.
Miroslav Tyrš, vzdělaný historik umění a jazykovědec, zároveň uvědomělý český vlastenec trpěl zjištěním, že čeština, také proto, že do té doby Češi nijak netělocvičili, nemá odpovídající pojmosloví. Tak se pustil do práce a hledal pro cviky nejlepší a nejlépe vstřebatelné výrazy. A protože zároveň vydával časopis Sokol, v němž kromě zpravodajství bratrům sokolům předepisoval cvičební sestavy, měl jedinečnou příležitost nově vytvářené pojmy ověřit v samotné praxi. Vznikly tak ony dnes pro nás poněkud starosvětsky, avšak přirozeně znějící výrazy jako spor ležmo, výmyk, přeskok snožmo či roznožmo, kotoul, leh, sed či stoj spatný.
Když se oné neděle 18. června 1882 sokolský průvod blížil ulicí V Alejích k Řetězovému mostu, aby pak sešel na Střelecký ostrov, z druhého patra paláce Lažanských, kde bylo německé gymnasium, nevycválaní němečtí mladíci v čele jistým Hansem Hawlikem pokřikovali na průvod „Pereat Sokol“ a vyplazovali na bratry sokoly jazyk, so lange wie die deutsche Zunge reicht, jak psaly den na to noviny. Hawlik byl zatčen. Vzal si ho do parády sám policejní ředitel, rytmistr Stejskal. Vyložil mu historii Sokola a obou bratrů zakladatelů. Po tom, co několikrát opravil jeho ledabylou němčinu a doporučil mu, aby svému rodnému jazyku věnoval větší pozornost, ho propustil s ponaučením, že na sokoly vyplazuje jazyk jen pitomec, lhostejno, zda je Němec, anebo Čech.
Po roce 1948 Sudetoněmecké krajanské sdružení na jedno z prvních setkání v Norimberku pozvalo i své krajany, sudetské Němce z Austrálie. K protinožcům většinou utekli před Hitlerem. V pozvánce stálo, aby sebou vzali i svůj kroj. Učinili tak. V norimberském průvodu se vyjímali krojem sokolským. Pozornost sice vzbudili, ne však příliš vlídnou. Australské krajany také podruhé už nepozvali.
