Obehraná písnička o trhu s byty
Je v České republice dostatek bytů? Na takovou otázku nemůže dát nikdo seriózní odpověď. A to ani v případě, že bude mít v rukou zpracované údaje z nejnovějšího sčítání lidu. Tato data pouze ukáží, kolik bytů existuje. Nemohou však dát žádný obrázek o tom, jak jsou využívány. A to proto, že v České republice stále ještě existuje značná regulace nájemného.
Některým lidem se tudíž vyplatí vlastnit byty, nežít v nich a načerno je pronajímat. Samozřejmě za ceny odpovídající nabídce a poptávce, tedy za několikanásobek oficiálního nájemného. Na deregulaci tudíž vydělávají hlavně lidé pohybující se v šedé ekonomické zóně. Naopak na ni doplácejí vlastníci domů a také nájemníci, kteří velice obtížně mohou měnit byt a přizpůsobovat tak bydlení stavu své peněženky a dalším potřebám.
Ostatně Ústavní soud vyjádřil jasné stanovisko. Už před několika měsíci zrušil nově přijatý zákon o deregulaci nájemného, který měl vstoupit v platnost koncem letošního roku. Podle soudního verdiktu nesmí stát bránit vlastníkům v tvorbě zisku. Vláda chtěla situaci vyřešit kompromisním návrhem. Ten by sice úplně nezrušil deregulaci nájemného, otevřel by však prostor pro stanovení nájmu na základě dohody mezi vlastníkem a nájemcem. Většina poslanců podobný kompromis odmítla a návrh zákona nepropustila do druhého čtení. Většinou se zdůvodněním, že se nejedná o úplnou deregulaci, tak jak ji požaduje rozhodnutí Ústavního soudu.
Takže k fungování normálního trhu s byty má Česká republika stále ještě daleko. Nejde totiž pouze o uvolnění cen nájemného. To je sice nezbytný, přesto ne zcela postačující předpoklad. Musí být doprovázen například cenovou ochranu nájemníků. A to v tom slova smyslu, aby nebyli vydíráni majiteli domů a postaveni před volbu, platit nesmyslně a neodůvodněně vysoký nájem, nebo byt opustit. Stejně tak není vyřešena ochrana majitelů domů před nájemníky, kteří nejsou ochotni dodržovat pravidla hry. Ta musí být v obou případech nastavena tak, aby předešla tisícům soudních sporů. Při současném tempu práce soudů a při nízké úrovni vynutitelnosti práva, by tedy deregulace sama o sobě k uvolnění trhu s byty stejně nevedla.
Přitom nájemní formu bydlení využívají miliony lidí v civilizovaném světě. A to bez obavy, že se mohou ocitnout ze dne na den a bezdůvodně na ulici. Hlavu si nemusí lámat také s tím, když chtějí nájemní byt opustit a přestěhovat se do jiné lokality ve městě, nebo třeba na druhý konec státu. Právě fungující trh s byty umožňuje lépe řešit problémy nezaměstnanosti. Lidé mají zkrátka možnost najít si bydlení v oblasti, kde je šance sehnat slušnou práci.
Pro české poměry je příznačné, že v souvislosti s deregulací nájemného jsou lidé většinou strašeni, že přijdou o střechu nad hlavou, nebo že jim nezbudou peníze na nic jiného než na zaplacení nájmu. Prakticky se nehovoří o tom, že v případě fungování trhu s byty, by v určitých místech mohlo naopak nájemné klesnout. Nebo také o tom, že by se uvolnily možná i tisíce bytů. Nebo také o tom, že v každém státě s deregulovaným nájemným existují tzv. sociální byty. Jejich provoz je z části hrazen obcí nebo státem. Samozřejmostí jsou také adresné sociální příspěvky. Ty však musí být cílené, jinak by deregulace ztratila svůj smysl.
Zkrátka ve světě letitou praxí vyzkoušený recept na vyřešení problémů s byty je všeobecně známý. Je jím důsledná deregulace nájemného spojená s dobře propracovanou sociální politikou a také s jasnými pravidly hry pro obě strany nájemního vztahu, která jsou snadno a rychle vynutitelná. Z tohoto úhlu pohledu nebyl vládní návrh až tak špatný. Rozhodně byl lepší než dosavadní praxe. Vzhledem k zápornému stanovisku poslanců se však nic na současném neutěšeném stavu nebude v nejbližší době výrazně měnit. Vytváření fungujícího trhu s byty bude i nadále připomínat obehranou písničku, kterou sice všichni znají, ale která nemá na reálný život prakticky žádný vliv.
ČRo 6 / RSE
5. dubna 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
