Od kdy trestat

Nejhorší na celé věci je ale to, že se celého tragického případu chopili v předvolebním období politici a učinili z ní téma pro voliče. Politici se totiž předhánějí v tom, od jakého věku mají být lidé odpovědní za své zločiny a od jakého věku mají být trestáni.

Ale pěkně po pořádku. Starosta Kmetiněvsi přinesl do Poslanecké sněmovny petici s množstvím podpisů, žádajících zpřísnění postihů pro mladistvé delikventy. Jednal prý – dle Lidových novin z patnáctého dubna – s představiteli politických stran i se členy vlády. Myslím si, že tato výzva dopadne dobře, prohlásil nakonec, když mu vyšli všichni vstříc. Zůstaňme u faktů a nikomu nic neposouvejme. Nicméně: fakt číslo jedna – je několik týdnů před volbami, fakt číslo dvě - všichni mu prý vyšli vstříc.

Sociální demokraté se starostou dokonce uspořádali tiskovou konferenci a v nejnovějším předvolebním slibu prohlásili, že navrhnou, aby byla snížena věková hranice trestní odpovědnosti. S tím, že o způsobilosti pachatelů nést trestní odpovědnost by měl individuálně rozhodnout soud. I kdyby jim bylo třeba jen dvanáct nebo čtrnáct let, neboť každý člověk prý vyspívá různě rychle a je proto různě odpovědný.

S argumentací nesouhlasil exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, neboť věková hranice trestní odpovědnosti by měla být jasně daná. Chyba v zákoně prý spočívá v tom, že nezajišťuje izolování pachatelů od společnosti. Dětští pachatelé brutálních činů by měli být pod celoživotním dohledem státu. A pokud prý budou nebezpeční, tak budou izolováni umístěním v léčebné péči nebo v detenčním ústavu, konec citátu. Dále než sociální demokraté šla ještě současná ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. A nyní citát: Můj návrh je otevření debaty o úplném prolomení věkové hranice trestní odpovědnosti. Před soudem by tak mohly stanout třeba i desetileté děti, konec citátu. Podklady prý připraví paní ministryně svému nástupci v úřadu.

Nechybí vám ve všech těch citátech a vyjádřeních něco? Nemluví se jen o následcích a není vám divné, že tady nepadlo slovo o příčinách těch hrůzných činů? Já vím, zabije-li desetileté dítě někoho, je to hrozné, ale nemělo by nás také zajímat, proč se takový obludný čin stal? Vždyť desetileté dítě ani nemusí znát cenu života, nemusí vůbec vědět, co to je život, nemusí ani vědět, co to je konec života a smrt. Já vím, svět je stále brutálnější a cyničtější a my se musíme té brutalitě nějak bránit, abychom se jednou nestali všichni oběťmi mladistvých vrahů.

Kmetiněves je taková ikona, ale v březnu téhož roku ubodal při výuce učitele ve Svitavách v srpnu patnáctiletý žák, v srpnu zavraždil na Rychnovsku starou paní dvanáctiletý chlapec. Svět se musí bránit, ale nemáme začít někde úplně jinde? Dnes máme trestní odpovědnost patnáct let, snížíme ji na čtrnáct, potom na třináct, dvanáct, jedenáct a tak dále. Můžeme se tak dostat k dětem, které budou dřív u soudu, než budou umět číst a psát. Není to jen úřednický výkon, který svědčí o našem alibismu a bezmoci?

Exministr spravedlnosti říká, že snížení hranice trestní odpovědnosti nic neřeší. A má pravdu. Je to chyba nás všech, je to chyba celé společnosti, že musíme o tom přemýšlet. To je ovšem abstraktní konstatování. Za děti přece musí být někdo přednostně odpovědný. Nemají být voláni k trestní odpovědnosti za nezletilé pachatele, za děti, především ti, kdo je mají vychovávat, což jsou v drtivé většině případů jejich rodiče? Nemají se alespoň na trestné odpovědnosti podílet? Ale co s chovanci dětských ústavů? Nevím. Neměla by se o tom všem otevřít ta debata, spíš než o prolomení věkové hranice trestní odpovědnosti, o níž mluvila ministryně spravedlnosti? Stát zaměstnává spoustu dětských psychologů a jiných specialistů na toto téma. Neměli by se oni k tomu vyjádřit?

Ano, je to problém. Ale nevyřeší se žádnou novelou zákona. To vím jistě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.