ODS v úzkých

Jedna vlaštovka jaro nedělá, musel by připomenout opatrný analytik. Měl by pravdu, údaje společnosti Factum by měl ještě někdo potvrdit. Do určité míry se tak ovšem už stalo předcházejícími výzkumy společností STEM a CVVM: sociální demokraté v nich stále měli zhruba polovinu hlasů ve srovnání s občanskými demokraty, přesto už překonali svůj letní propad a opět předstihli komunisty.

Těžko věřit, že se úplně potvrdí údaje společnosti Factum, o trendu příznivém pro ČSSD ale už pochybovat nelze.

Vede to k úvaze, kdo vlastně o preferencích rozhoduje. Těžko nazvat současné dostihy mezi stranami jinak, než soubojem o střední třídu. Přitom je očividné, že si to obě největší strany uvědomují. ODS svou rétorikou usiluje o malé a střední podnikatele, sociální demokraté už začali bojovat o policisty, učitele a lékaře. Vědí, co dělají.

Volby v roce 2002 vyhráli sociální demokraté tím, že přetáhli čtyřkoalici a občanským demokratům některé hlasy vzdělanějšího městského obyvatelstva. Špidla se po volbách soustředil na voliče z chudších vrstev, kde ovšem sociální demokracie neobstála v konkurenci komunistů. Gross nad těmi nejvíce chudými či nespokojeným zlomil hůl a soustředil se na ty, kteří se nepovažují za úplné smolaře.

Soutěž mezi třemi největšími stranami se tak může stát dokladem o hlubších změnách v české společnosti. Bylo by divné, kdyby k nim nedocházelo při vstupu do Evropské unie, zatím jen nevíme, jaké jsou.

Pětina populace, která volí komunisty jsou vesměs nespokojenci, pro které je každá změna k horšímu. Pak jsou zde voliči, kteří nějakou budoucnost před sebou vidí. Obě největší strany pak musí předvést, kam nás vlastně chtějí zavést. ČSSD nabízí nutnou míru sociálního bezpečí, sice přitvrzuje při rozdělování některých dávek, činí tak ale bez rizika ze ztráty volební podpory. Komunisté nejsou v boji o střední třídu soupeřem a ODS kritizuje reformy zprava a slibuje ještě přitvrdit.

Toho dokáží sociální demokraté pod Grossem využít - čím budou reformy reálnější, tím menší nadšení pro ně budou pociťovat i voliči ODS a nakonec dají přednost méně razantním politikům levice.

Největším rizikem ČSSD před volbami tak paradoxně může být skutečnost, že se do žádných reforem ani nepustí. Pak bude čelit kritice, že je stranou mluvků, která sice umí zaplatit profesionální marketing, nedokáže ale stejně efektivně vládnout.

ODS je v této chvíli v defenzívě a důvodem není jen mimořádně nepříjemný případ poslance Kořistky. Pokud bude žádat radikálnější a tvrdší reformy, může jen ztratit. Nulová tolerance se zřejmě také vyčerpala - nestačí jen čekat na chyby soupeře. Topolánkovi a jeho mužům dnes nezbývá, než představit jinou vizi budoucnosti, konkurenční k té sociálnědemokratické. Gross dnes slibuje, že udrží státní asistenci při soukromých iniciativách každého z nás, ODS tedy musí jasně hovořit o něčem jiném. Nemusí přemlouvat podnikatele, ty má beztak jisté, ale musí začít bojovat o vrstvu profesionálů.

Měla by získat relativně vzdělané lidi - již zmíněné učitele, lékaře a další státní zaměstnance. Může tak učinit modernizovanou nabídkou veřejných služeb. Každý by měl mít šanci upravit svou cestu vzdělávacím systémem, svůj přístup ke zdravotnictví i penzijní spoření podle toho, jak to jemu nejvíce vyhovuje. Některé projekty stínových ministrů také o tom hovoří. Zmiňují školné, jehož pomocí mohu ovlivnit poměry na vysokých školách či v nabídce celoživotního vzdělávání. Hovoří se o osobních účtech a komerčním připojištění u zdravotních pojišťoven. Zatím nejméně je promyšlen systém soukromých penzijních účtů, místo toho ale Topolánkova strana nabízí rozumnou reformu právních služeb. ODS přitom musí překonat pokušení, aby se stala stranou těch, kteří chtějí veřejné služby privatizovat. Třeba to není úplně špatný nápad, ale tato cesta nevede k volebnímu vítězství. Tou může být konkurence nabídky služeb univerzit, pojišťoven i penzijních fondů. Tato cesta k trhu může oslovit sebevědomou střední třídu.

Je to nabídka, která může odpovědět na dosud úspěšnou ofenzívu Stanislava Grosse.