Paroubek to zařídí

Zároveň se ale člověk nemůže zbavit dojmu, že je to všechno tak trochu groteska. A navíc není jasné, jestli všechno dopadne jako ve starém českém filmu a bohatý právník si vezme dceru zchudlého šlechtického rodu.

Veselohru připomíná fakt, že u Paroubka zatím není jasné, jestli myslí všechno, co dělá, vážně. Opravdu chce reformovat penze a dostat zdravotnictví z dluhů? Anebo mu jde pouze o to, aby problém odsunul za volby?

Je pravda, že řada zákonů, například reforma důchodů, jsou časovány tak, že jejich neúspěch by Paroubka poškodil. Zatím ale nevíme, jestli se mu cokoli důležitého podaří.

Přesto nejde dnes, po necelých třech měsících Paroubkova vládnutí říci, jestli Paroubek nebude v celé řadě svých projektů úspěšný. O zdravotnictví, penzích a nájmech se u nás mluví už dlouho a nic se přitom nedělá. Je to trochu podobné, jako když člověk léta hledí na svou rozpadající se střechu a měsíc po měsíci odkládá rozhodnutí zaplatit si za opravu. Až pak najednou přijde parta pěti chlapů a za víkend střechu opraví. Co když by se Paroubek dal přirovnat k šikovným českých řemeslníků, kteří nevedou velké řeči, ve skutečnosti kromě vtipných průpovídek ani moc mluvit neumí - ale přitom umějí vzít na práci a opraví všechno, co dostanou pod ruku.

Takový dojem premiér vzbuzuje a bylo by jen dobře, kdyby byl oprávněný. Jednou větou, Paroubek zatím svou aktivitou upoutává pozornost, vzbuzuje však víc otázek, než je možné najít odpovědí.

Pro jeho pozdější hodnocení je přesto možné si představit, kam jeho snaha směřuje.

Pokud jde o zahraniční politiku, očividně se snaží dostát všem závazkům, snad s výjimkou dodržování rozpočtových omezení daných konvergenční smlouvou. Dělá to ovšem jen z toho důvodu, aby získal z Bruselu co nejvíce peněz na podporu regionů. Jak se často říká, je dokonalým pragmatikem. Něčím víc je ovšem jeho snaha domluvit kompromis o odškodnění sudetských Němců. Snaží se tím vybudovat dobré sousedské vztahy a sám z toho může získat jen prestiž. Tím už se stává Paroubek o něco víc zajímavým. Pokud jde o vnitřní problémy, snaží se dokončit všechny připravené zákony. Přední místo má reforma nájmů, kterou se rozhodl prosadit ještě jako ministr. Spolu s tím ale zamýšlí projednat klíčové sociální normy - o sociálních službách, o hmotné nouzi a životním minimu, abychom jmenovaly ty nejdůležitější. Na stole leží zákon o regulaci prostituce, o konkursu, celoživotním vzdělávání.

Něčím navíc je norma o střetu zájmů, kterou vláda projednává už od časů Špidly, konkrétně od podzimu 2003. Paroubek na něj nezapomněl, i když se dá čekat, že zákon tvrdě dohlížející na finance politiků vzbudí rozhořčený odpor v celé sněmovně.

Paroubek je tedy víc než politikem, který chce řádně dokončit svůj mandát. Nepochybně se chytá těch nejobtížnějších úkolů, jako by při své práci vyžadoval co nejvíc adrenalinu.

Tím jakoby se podobal politikům typu Blaira či Schrödera, kteří jsou také nejlepší při řešení krizí. Už není pochyb - do čela státu se dostal krizový manažer. Jestli je schopný, to uvidíme brzy, nejpozději v září, až sněmovna bude projednávat balík jeho zákonů.

Jde však ještě o to, jestli na konci naší veselohry bude svatba právníka s chudou krasavicí. Jinými slovy - kam vlastně Paroubek zem povede?

Z výčtu zákonů je zřejmé, že bere všechno, co mu přijde pod ruku. Z toho, jak se chová u rozpočtu, se dá usoudit, že leccos podřizuje volebnímu úspěchu: když volby vyhrajeme, s těmi dluhy už si nějak poradíme. Když prohrajeme, není to náš problém.

A míří víc doleva, k tiché koalici s komunisty, anebo doprava k velké koalici s ODS. Pokud bude dost šikovný, dostane šanci si vybrat. Bohužel , na tuto otázku je jednoznačná odpověď. Opřít se o komunisty pro něj bude výhodnější. Bude mít při vládnutí sice nespolehlivého, zato však vděčného partnera. A navíc - dostat komunisty z politického ghetta je obtížný úkol. To se bude Paroubkovi líbit.