"Pěstmi do stolu se nebušilo"
konstatoval před novináři tajemník paní Riceové pro evropské záležitosti Daniel Fried, který byl včerejší důležité schůzce přítomen. Jinak ovšem podle něj byla atmosféra jednání "napjatá, ale zdvořilá". "Oba jsou profesionálové," konstatoval pan Fried, což bylo zhruba vše pozitivní, co o tomto setkání mohlo být řečeno. Přestože na programu jednání byl i íránský a severokorejský jaderný program, těžištěm dialogu se samozřejmě stal gruzínský problém.
Ten na Valném shromáždění OSN, při jehož příležitosti šéf ruské diplomacie do New Yorku přicestoval, krátce před rusko-americkou schůzkou v tradičně velmi emotivním projevu patřičně vyhrotil gruzínský prezident Michail Saakašvili. Ten prohlásil, že Rusko "pošlapalo principy mezinárodní spolupráce" a shromážděných diplomatů se pak vášnivě zeptal, co proti podobnému jednání hodlají dělat. Velmi kritický vůči Rusku byl ostatně na stejné tribuně i americký prezident Bush.
Jak se ale zdá, na jednání Riceová-Lavrov jako by tyto hlasy vůbec nedolehly. Obě strany mají stanoviska k celému gruzínskému problému už dlouho hotová a v podstatě neměnná, a v New Yorku si je tak jen znovu vyměnily.
Co tedy zaznělo? Americká ministryně zahraničí svému ruskému kolegovi řekla, že uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie bylo "dosti závažnou chybou", způsobilo Rusku "obrovské problémy" a že pro něco takového jeho země "žádnou významnější mezinárodní podporu nezíská".
Sergej Lavrov se jako obvykle v podobných případech zachoval velmi chladnokrevně a udeřil přesně tam, kde diplomatickou ofenzívu považoval za účinnou. Novinářům řekl, že pokud jde o Gruzii, obě strany zatím nevidí žádná společná stanoviska. Dále pak poznamenal, že kvůli sporům o Kavkaz by obě strany neměly přerušovat spolupráci v dalších důležitých oblastech. Konstatoval také, že pokud jde o něj, pokoušel se v rozhovoru s paní Riceovou prosondovat, v jakých otázkách je taková spolupráce možná a v jakých ne. Podle jeho názoru však už je znát, že ve vztazích obou partnerů, které po gruzínské krizi značně ochladly, "začíná nad emocemi vítězit pragmatismus".
Lavrov si rovněž nemyslí, že by se Rusko ocitlo v nějaké mezinárodní izolaci a důkazem pro něj v tomto ohledu prý je, že ještě nikdy na zasedání valného shromáždění nevyslechl tolik žádostí o schůzky a konzultace jako tentokrát. V této souvislosti také předjal, jakých reálných sankcí se jeho země za postup v Gruzii může dočkat. Za nejreálnější hrozbu Rusové zřejmě považují zákaz vstupu na summity skupiny G-8, jejímž členem se Rusko stalo v minulém desetiletí za vlády prezidenta Borise Jelcina. V této souvislosti Lavrov poznamenal, že "Rusko nelze na jedné straně trestat zároveň od něj na straně druhé v řadě dalších problémů očekávat spolupráci".
Newyorská schůzka Sergeje Lavrova s Condoleezzou Riceovou tedy možná také poskytla dodatečné odpovědi těm ruským i světovým analytikům, zda ruské dobrodružství v Gruzii bylo spontánním aktem skupiny jestřábů, jehož mezinárodně politické důsledky teď Moskva musí pracně žehlit, anebo o předem chladně a důkladně promyšlený tah, v němž se předem počítalo i s reakcemi Západu. Ty, jak víme, byly prozatím jen hodně rozpačité a Rusové, tentokrát ústy Sergeje Lavrova, jen pronášejí věty ze scénáře, který byl do všech detailů napsán už dávno před 8. srpnem.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
