Co dělám v rozhlase:
Po 11. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Kronika Slavonic se píše už od roku 1900, zápisy z válečných let ale autor v obavě vytrhal a zničil
Už od roku 1994 je kronikářkou města Slavonice na pomezí Čech, Moravy a Rakouska Eva Karásková. Pokračuje tak v tradici, ale před rukopisem už dává přednost počítači.
-
Většina kronik na Českokrumlovsku byla do roku 1945 psána německy
Vedoucí Státního okresního archivu Český Krumlov Jolande Minářová ukáže pestrost pojetí a formátů kronik či pamětních knih a zavede nás do jednoho z archivních depozitářů.
-
Zajímavosti z kronik, které jsou uložené ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově
V Rojšíně vykreslili charakter člověka. V kronice Křemže zaznamenali extrémní počasí. Ve školní kronice Zlaté Koruny popsali jarmark. Stránky nalistuje Jolande Minářová.
-
V kronikách je obsažená i moudrost, myslí si vedoucí krumlovského archivu
Jolande Minářová nastíní vznik a vývoj zákona o vedení kronik obcemi, promluví o současném vztahu úřadů k archivu, uvede možnosti nahlížení do kronik a jiných písemností.
-
Nejstarší kronika Českého Krumlova popisuje období od roku 1808, psal ji samotný starosta
Státní okresní archiv Český Krumlov se přestěhoval ze zámku do městské části Plešivec. Prostředí s šesti depozitáři v budově postavené v roce 1995 oceňuje Jolande Minářová.
-
Život v Boršově nad Vltavou zachycuje nejen kronika, ale také kniha nových občánků a fotoalba
V knihovně v Boršově nad Vltavou se nad kronikou sklání Romana Rýcová. Knihovnice a místostarostka se ujala kroniky v roce 2020. Obrací stránky se zápisy své předchůdkyně.
-
Neumím psát čitelně, tak to přenechávám kolegyni, směje se kronikářka Boršova nad Vltavou
Boršovská knihovnice Romana Rýcová také obsluhuje turistické informační centrum, od posledních voleb je místostarostkou a na sklonku roku 2020 se stala i kronikářkou.
-
Pamětí českokrumlovského dětského sboru je prodlužující se řada šanonů
Přes 25 let učitel a sbormistr Lukáš Holec zaznamenává veškeré nejen pěvecké dění Medvíďat, Brumlíků, Lentilek a Diblíků z Českého Krumlova.
-
I tipy na cyklovýlet po trase bývalé železnice nebo výšlap na horu lze najít v jihočeských kronikách
Pročítání jihočeských kronik může přinést i nápad, kam vyrazit na výlet nebo za kulturou. Při svých návštěvách Slavonic, Kamenné a Dynína se o tom přesvědčil Petr Kronika.
-
Unikátním dokumentem života ve Zlaté Koruně je školní kronika, kterou psal kantor Antonín Borový
„První učitel v zlatokorunským klášteře, byl přijmutý 20. aprila 1782. On študýroval pět let v Pasově logiku a šest let v Krumlově u jezuitů i též dvě léta světská práva.“