Co dělám v rozhlase:
Po 11. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Kroniku obce Dírná podědila po svém otci. Je za to ráda, jako pošťačka měla k lidem vždy blízko
Přišla jsem k tomu, jak se říká, jako slepý k houslím. Tak mluví o své roli kronikářky obce Dírná na Táborsku Věra Novotná. Předtím totiž zapisoval události její otec.
-
Na šumavský venkov si zvykala těžce. Málokdo tu vydrží tak dlouho, říká kronikářka Nových Hutí
Její děti byly často nemocné a lékařka doporučila změnu prostředí. Tak se Zdenka Vujtová dostala ze severních Čech do šumavských Nových Hutí. Teď je tu čerstvě kronikářkou.
-
Havárii amerického pilota i skrýš u kořenů lípy připomíná kronika Dolního Třebonína
Dolní Třebonín na Českokrumlovsku má i s přilehlými osadami zhruba 1300 obyvatel. Od roku 1994 tu žije Antonín Švec. Působil jako učitel, zastupitel a nyní je kronikářem.
-
Hledali někoho, kdo má pěkný rukopis. Tak se Vladimír Dvořák stal kronikářem Borových Lad
Ve vsi uprostřed šumavských plání je kronikářem Vladimír Dvořák. V Borových Ladech žije přes dvacet let, do rodného kraje se vrátil z Mariánských Lázní díky přítelkyni.
-
Události jednoho roku ve Starém Městě pod Landštejnem zaberou v kronice celých 120 stran
Až z Moravy pochází Jaroslav Lorenc, který je kronikářem Starého Města pod Landštejnem. V jihočeské obci, která nedávno získala status městyse, ale žije už od roku 1985.
-
Zdálo se mu, že Budějovice moc nežijí. Když začal psát městskou kroniku, změnil názor
Jak se v Budějovicích slaví advent, že rozsvítili strom, ale také, že centrem běhal divočák. O tom všem psal na konci roku 2018 do kroniky města kronikář Kamil Dřevikovský.
-
Kronika Budějovic se stále píše ručně, načisto do knihy. Když kronikář udělá chybu, prostě ji škrtne
Učí dějepis na gymnáziu a zároveň je kronikářem Českých Budějovic. Kamil Dřevikovský zapisuje důležité události od roku 2009, a to ve volném čase přímo na magistrátu.
-
V jihočeské Vesnici roku dostává každé narozené dítě svůj vlastní strom
Obec Cehnice na Strakonicku se letos stala jihočeskou Vesnicí roku. Podle starostky Heleny Sosnové je titul určitě přínosem, protože je o vesnici více slyšet.