Petr Nováček
Analytik na Radiožurnálu.
Znamení: Rak (1946)
Životní motto: Když se člověk snaží a nějaká dobrá duše mu pomůže, dokáže skoro všechno.
Co dělám v rozhlase: Operativně komentuji vnitropolitické události související s politickými stranami (vystudoval jsem „Zeitgeschichte“), s politickými osobnostmi, s ústavním pořádkem a institucemi, volby všeho druhu a ledacos dalšího. Za tím účelem si po nocích telefonuji s politiky a nikoli například s milenkami. Vybaven od narození špatným zrakem a prý proto slušnou pamětí, k váženým a milým posluchačům hovořívám ne „z papíru“, nýbrž „z patra“.
Před rozhlasem:… se dívám pod nohy, abych pokud možno nepřišel k úrazu ještě dříve, než skrze svoje povolání.
Co mě baví: Cestovat, protože jsem dříve nemohl, pokud na to mám a dovolí to mně a mé paní zdravotní stav. Také rád čtu, bohužel v poslední době hlavně věci související s českou politikou, čímž nutně blbnu. Abonentní koncerty SOČR jsem míval rád, leč již prosezená sedadla v Rudolfinu měla velmi nerada moje páteř, takže jsem se jich musel vzdát. Bavili mě někteří zdejší politici, s nimiž jsem se rád bavíval, ale buď jsem otupěl, anebo oné sorty ubylo.
Co mě nejvíc dostane (dostalo): Už jako kluk jsem poslouchal nejen „velezrádné vysílačky“, ale i úžasné a nekonečné projevy soudruha Antonína Novotného. Posléze jsem si začal ukládat některé noviny a časopisy s články politického obsahu.
Z rozhlasové pavlače aneb Víte, co se o Vás říká? Bydlíme „za rohem“ 13 let v činžáku, jenž má v přízemí 28 schránek na dopisy. Soudím, že zhruba tolik v něm žije partají. Za ta léta znám jménem tři rodiny. Praporky již nevyvěšuji, neboť jsou obtížně k sehnání, odznak jsem nenosil a nenosím.
