Plynová past

Volby ale proběhly, přesně jak si Kreml představoval (možná ještě o něco úspěšněji) a tak už v pondělí mluvčí Gazpromu Kuprijanov před novináři oznámil, že jeho firma snižuje dodávky zemního plynu Ukrajině o 25 %. Jeho ukrajinský protějšek ze státní těžařské a distribuční firmy Naftagaz Zemljanskij na otázky především západních novinářů, jak se tato nejnovější rusko-ukrajinská plynová krize projeví na dodávkách do zemí střední a západní Evropy, v pondělí jednoznačně odpověděl, že plyn pro Evropu zatím proudí bez jakéhokoli omezení.

Podle názoru Gazpromu ukrajinská strana na snížení tlaku v potrubí nijak nereagovala, a tak ruští plynaři ubrali ještě, tentokrát už jen na polovinu smluvního množství, jež před pár týdny v Moskvě dojednal Viktor Juščenko. Jaký bude další vývoj těžko říct. Již citovaný představitel Gazpromu Sergej Kuprijanov v úterý uvedl, že ukrajinská strana na pondělní opatření vůbec nereagovala, z Kyjeva do Moskvy nikdo nepřijel a Gazpromu tudíž nezbylo než dále přitvrdit. Pan Kuprijanov ještě jednou připomněl, že podle názoru ruské strany Ukrajina Rusku dluží 600 milionů dolarů za leden a únor letošního roku a že dohoda, o níž před chvilkou byla řeč, byla sice dojednána, ale zatím není podepsána. Právě proto Gazprom očekává, že do Moskvy přijedou kompetentní ukrajinští činitelé.

Oč v tomto případě konkrétně jde, nad tím si lámou hlavu jak ruští, tak ukrajinští analytici. Známý ukrajinský politolog Kosť Bondarenko se ve středečním ranním vysílání Rádia Svoboda upřímně přiznal, že podstatě současného sporu a zamotaným sítím vzájemných nároků a pohledávek nerozumí. Hledal tedy důvody, které by k novému vyostření věčných sporů o ceny ruského plynu a jeho ukrajinského tranzitu dál na starý kontinent. Na ruské straně je to podle něj snaha zaprvé ujmout se kontroly nad ukrajinskou tranzitní potrubní sítí - v případě, kdy by Kyjev byl ochoten Rusům tuto kontrolu nad vlastní rourou přenechat, tahanice by rychle nadobro skončily. Rusům jde podle Bondarenka také o jistý psychologický nátlak na Evropany: Zřejmě chtějí v Unii vyvolat takový strach z dopravy plynu přes nestabilní Ukrajinu, aby Evropané zanechali výhrad proti Severoevropskému plynovodu pod hladinou Baltického moře i proti další dopravní cestě, plánované přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko a zatím zvané Jižní proud.

Nejpravděpodobnějším důvodem nových nesrovnalostí je ovšem jak podle ruské, tak podle ukrajinské analytické obce je ovšem právě započatý souboj mezi Viktorem Juščenkem a Julií Tymošenkovou o to, kdo se stane příštím ukrajinským prezidentem. S touto interpretací souhlasí i předseda Socialistické strany a bývalý šéf parlamentu Volodymyr Lytvyn. Juščenko chce, aby se svéhlavá premiérka chovala v duchu dohod, které prezident sám uzavřel před pár týdny se svým ruským protějškem Putinem. Tymošenková na druhé straně správně poukazuje na fakt, že dohody byly ústní a navíc dojednané takříkajíc mimo kompetence. Ruská státní televize ovšem ve středu večer neopomněla zdůraznit, že k obnovení ruských dodávek plynu na Ukrajinu došlo opět po telefonickém rozhovoru hlav obou států. Ruská politická motivace je přitom zcela jasná: Rusové by v čele ukrajinského státu od příštího léta viděli menší ze dvou "oranžových zel", totiž Viktora Juščenka. A to už je dost dobrý důvod, aby právě jemu pomáhali ke gloriole člověka, který schopen zájmy Ukrajiny a jejích občanů v Rusku obhájit lépe než Tymošenková.

Jak ruská, tak ukrajinská média se shodují na tom, že Tymošenková, jejíž hlavní snahou je vyřadit plynového kšeftu prostřednickou firmu Rosukrenergo a pokud možno obchodovat s Transgazem přímo, by možná ve jménu kontroly nad tímto bezesporu lukrativním obchodem byla ochotná obětovat i premiérské křeslo. Je to docela pravděpodobné - do prezidentských voleb zbývá půldruhého roku a v těch bude Juščenko proti zdatné populistce mít jen opravdu málo šancí.

Malá poznámka závěrem. Naprosto lapidárně důvody nejnovější rusko-ukrajinské energetické bitvy shrnul předseda ukrajinských komunistů Petro Symonenko: Je to docela obyčejná rvačka oligarchů o rouru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .