Podle čeho se rozhodnout v komunálních volbách?

Zřejmě podle toho, jak jsme volili v posledních parlamentních volbách. Kdo ale chce skutečně volit podle pravidel komunální politiky, tomu Český rozhlas 6 nabízí několik kritérií, podle kterých se může rozhodovat.

Především je možné zjistit, co jednotliví kandidáti slibují. Pro rozhodování je lhostejné, jestli mluví o nějakých dopravních stavbách. Pokud jde o skutečně velké investice, starostové o nich nerozhodují. Teoreticky je možné, že využijí svých politických kontaktů a donutí vládu, kraj či Fond dopravní infrastruktury, aby platili přednostně dálnice a silnice poblíž jejich města. Pokud by to ale opravdu uměli - což přímo neřeknou -, vzniká podezření, že jsou zapojeni v sítích klientelismu. A odtud už není daleko k úvaze, že při stavbách nepůjde ani tolik o dobro občanů, jako o zisky stavebních firem. Správným slibem by mohlo být, že starosta zkontroluje, jak efektivně se užily dopravní investice na území města.

Pokud kandidáti slibují průmyslovou zónu, pak je už namístě úvaha, že jsou nekompetentní. To je jako kdyby říkali, že se zasadí o snížení průměrných mezd ve městě. Je totiž známo, že firmy v průmyslových zónách platí v průměru méně, než jiné podniky. Navíc zpravidla nabízejí málo kvalifikovanou práci u pásů, na které je třeba najímat zahraniční pracovníky. Jsou to vyhozené peníze. Kdyby starosta přesvědčil občany, že do města přivede například významného výrobce elektroniky, který si zde zařídí vývojové centrum - teprve pak ho nechme stavět hospodářské sítě.

Něco jiného je pochopitelně stavba nových škol a kulturních zařízení. To jsou investice, které se snaží prospět přímo občanům a které mohou městu opravdu pomoci. Pokud jde o ekonomickou prosperitu, anebo kvalitu života, podpoří se nejlépe právě tímto způsobem. Je ovšem pozoruhodné, že právě takové sliby jsou spíše vzácné - hlavně, když jde o kulturu. Ze všech kandidátů na primátory ve velkých městech pouze sociálnědemokratický kandidát v Liberci slibuje obnovit otevřenou divadelní scénu a zástupce ODS v Mostě investovat do knihovny. Občané tak vlastně mají rozhodování ulehčeno a mohou se soustředit na hledání bílých vran.

Kdo se chce rozhodovat ještě důkladněji, může sám vystavit vysvědčení dosavadním představitelům města, tedy stranám, které tvořily koalici v radě. Tam právě může zkontrolovat, jak zacházely s penězi v uplynulých čtyřech letech. Data jsou snadno k nalezení na webových stránkách ministerstva financí. Čtení je zajímavé už z toho důvodu, že jde o hodně velké peníze. Například pražský rozpočet činí 40 miliard korun ročně a půlmiliardu ještě rozdělují města velikosti Bohumína či Písku.

Právě čísla o výdajích na kulturu hodně vypovídají. Závisí totiž při nich skutečně jen na rozhodnutí městské rady případně zastupitelstva. Existují tak města, která dávají na kulturu přes deset procent, existují ovšem tak obce, které nedají ani dvě procenta.

Při hodnocení je ovšem nutné vzít v úvahu jednu souvislost. Malé obce s několika stovkami obyvatel, v zásadě až do tří čtyř tisíc nemají takové rozpočty, aby kulturu nějak významně podporovaly. Kina, divadla, výstavní síně, muzea a knihovny jsou spíše výsadou větších měst. Pokud ovšem města s více než pěti tisíci obyvateli pouze opravují silnice a staví vodovody, neplní svůj úkol a chovají se jako malé bezvýznamné obce. V Česku je takových většina.

Existují ovšem ještě horší příklady, když radnice spotřebuje až polovinu svých výdajů pouze na svůj vlastní provoz

Kandidáti dnes také často slibují, že pro město získají co nejvíc evropských dotací. Takové sliby je nic nestojí, jestli jim věřit, to je otázka. Naštěstí jde zodpovědět prostou kontrolou na stránkách ministerstva pro místní rozvoj či správních jednotek NUTS, jestli už město některé bruselské dotace získalo. Pokud uplatnilo alespoň dva evropské projekty, je možné věřit, že komunální politici své sliby splní. Budou mít totiž minimálně k dispozici úředníky, kteří se v podávání složitých žádostí do Bruselu vyznají. Ovšem také zkušenosti s evropskými projekty má menšina českých radnic. Nakonec je možné dosavadní práci radnice hodnotit podle toho, jestli chtějí lidé ve městě bydlet. K dispozici jsou statistiky o počtu obyvatel i o tom, jak se staví. Pokud někde lidí přibývá, je to důležité znamení, že město je v pořádku. Kde však v uplynulých třech či čtyřech letech ubylo víc než procento lidí, tam mají problém.

Občané mají samozřejmě možnost získat další informace přímo na radnicích. Je tedy možné se zeptat, jestli rada vypracovala některé strategické dokumenty, například dlouhodobý plán městského rozvoje, anebo koncepce rozvoje kultury. Podle toho se poznají dobří radní, když mají takové dokumenty k dispozici. Omezují své rozhodování, protože se musí strategických plánů držet, a tím pomáhají městu.

Je třeba chválit městskou reprezentaci i tehdy, když otevře jednání rady veřejnosti - ve většině měst totiž chybí skutečná kontrola občanů nad rozdělováním zmíněných stamilionů a miliard.

Jeden volební hlas poměry na radnicích nezmění, přesto je ho možné použít s rozmyslem a tak, aby posloužil zlepšení života ve městě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .