Politikové - to by byl život nebýt novinářů!

Takže lidé si na vás budou ukazovat prstem a budou si za vašimi zády vykládat o tom, jací jste kriminálníci. Co na tom, že jste původně v celé kauze hráli pouze roli oznamovatelů spáchání trestného činu a že se bez jakýchkoli důkazů máte najednou ocitnout na lavici obžalovaných. Veřejnost to moc nezajímá. Vždyť není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Zkrátka nálepku grázla vám hned tak někdo neodpárá.

Když se k tomu ještě živíte psaním do novin, můžete rovnou počítat s tím, že ať po osočení napíšete cokoli, nebudou vám čtenáři věřit. Podobné pocity asi zažívají redaktoři Mladé fronty Dnes Sabina Slonková a Jiří Kubík.

„Zločin“ spáchali tím, že se jim do ruky dostaly listiny, ve kterých se připravovala diskreditace nejpopulárnější sociální demokratky Petry Buzkové. Redaktoři si materiál prověřili, zjistili, že pochází z okruhu premiérových poradců a publikovali ho. Pokud platí příměr, že média jsou hlídacím psem demokracie, pak nemohli postupovat jinak. A to i s vědomím, že premiér a jeho poradci jim za to nebudou klepat přátelsky po ramenech.

Na to novináři musí už být zvyklí. Vždyť před roky je šéf ODS označil za největší nepřátele lidstva. Současný premiér o nich hovoří jako o póvlu a o hnoji. Některým politikům se nelze ani divit. Vždyť nebýt médií, tak by měli pohodlný život.

Nikdo by je nemohl důkladně kontrolovat a veřejnosti by zůstal utajen nejeden jejich poklesek.

Nebýt například práce novinářů, seděli by dál v parlamentu a ve vládě falešní doktoři práv. Politické strany by se dál nechaly sponzorovat z Panenských ostrovů nebo ze záhrobí a v klidu by jezdily jednat třeba do Bamberku.

Speciální policejní útvary by už dávno byly pod přísně politickou kontrolou. Aktéři brutálních zákroků policie proti demonstrantům před listopadem 89 by nadále působili v jejích řadách. Do země by se už vůbec nedovážela ropa, ale pouze lehké topné oleje.

Banky by byly dále v klidu tunelovány. To vše a mnohé jiné by prošlo. Takže je pochopitelné, že kvůli tomu nemá většina politiků média v lásce.

Sedmá velmoc má samozřejmě k ideálu daleko. Přitom má obrovský vliv, často větší než sami politici. Ti to moc dobře vědí a proto se její moc snaží omezovat, nebo alespoň účelově využívat. Kdyby tomu bylo jinak, musely by už dávno zkrachovat tzv. PR agentury, které platí některým novinářům, aby ovlivňovaly veřejnost ve prospěch konkrétních politiků či stran.

V médiích se občas objevují informace, které nejsou dostatečně ověřeny, nebo jsou záměrně zkresleny. Takže některý politik se může stát cílem systematické kampaně a může být nespravedlivě osočen. Než se soudní cestou domůže ochrany, jsou jeho pověst a tím i politická kariéra zničeny. To všechno je možné a k tomu všemu došlo a patrně ještě několikrát dojde.

A právě toho se snaží někteří politici účelově využít, když jim teče do bot. Osočí novináře ze spiknutí a kalkulují s tím, že jim část veřejnosti uvěří, byť pravda je úplně jinde.

S předložením důkazů se nenamáhají, nejsou potřeba.

Důvěryhodnost médií je i bez nich snížena. Pokud náhodou policie spikleneckou teorii potvrdí, jenom dobře. Pokud ne, nic se neděje. I kdyby osočení vyhráli u soudu, stejně se jim neomluví, maximálně zaplatí směšnou pokutu.

Navíc se někteří politici řídí zásadou, že oni nemusí prokazovat něčí vinu, ale naopak křivě nařčený musí dokázat, že to není pravda.

A právě chování Miloše Zemana v souvislosti s operací olovo je toho názorným příkladem. Všechny indicie zatím naznačují, že novináři z Mladé fronty Dnes pouze zveřejnili znepokojující informace o tom, co se děje v týmu Zemanových poradců a že tudíž mají pravdu.

Takže přesně ve stylu premiéra, lze říci následující. Jeden významný český politik se obklopuje lidmi s temnou komunistickou minulostí a jde jim až neuvěřitelně na ruku. Pomáhá tak propojování tzv. starých struktur a šedé ekonomiky s politickou mocí.

Že na to nejsou žádné konkrétní důkazy? Nevadí, ať on přesvědčivě vyvrátí, že to není pravda. Přesně tak by na případné výhrady osočeného reagoval v duchu vlastní logiky Miloš Zeman.