Politkovská: ZA CO?
Nová kniha loni zavražděné proslulé ruské novinářky a nesmlouvavé kritičky Putinova režimu Anny Politkovské má skoro tisíc stran a obsahuje její články a komentáře k tématům, jimiž se v posledních deseti letech zabývala soustavně, možná až umanutě. Jde tedy především o její postřehy, týkající se hrůz čečenské války, stavu v ruské armádě, stále se prohlubujícího autoritářského stylu řízení země a neúprosného mizení demokratických prvků v životě společnosti, které se váhavě rodily v 90. letech za vlády Borise Jelcina.
Jeden z kmotrů knihy, sovětský experzident Michail Gorbačov, při křtu prohlásil, že současné Rusko nezávislé novináře potřebuje, a to možná ještě víc než před pár lety. Putinův režim sice přímo nepojmenoval, ale z tónu jeho řeči bylo znát, kam především jeho kritika míří. "Je to hořké, ale pro nás je to lék," řekl mimo jiné legendární otec sovětské perestrojky.
Šéfredaktor listu Novaja gazeta Dmitrij Muratov navíc poznamenal, že vyšetřování případu dostává velice nepříjemné politické zabarvení. Reagoval tak na nedávné prohlášení jednoho z představitelů Kremlu, v němž se přímo praví, že citujeme "Politkovskou zabili nepřátelé Ruska v zahraničí". Bezpochyby se tím naráží především na Borise Berezovského, který v minulých dnech v britském tisku přiznal, že přímo financuje opoziční hnutí Jiné Rusko. Berezovskému ostatně bývalý ruský agent Andrej Lugovoj na dychtivě očekávané středeční tiskové konferenci v Moskvě připsal i vraždu exilového kritika Putinova režimu Litviněnka. V každém případě je pravdou, že jasně objednaná vražda Anny Politkovské z loňského podzimu zatím vyšetřena není a jak se zdá, ani hned tak nebude.
Politkovské nová kniha, na niž oficiální místa nijak neragovala, byla představena právě ve dnech, kdy v Moskvě probíhal dnes končící 26. světový kongres Mezinárodní novinářské federace. Tato akce se koná jednou za tři roky a v Moskvě byla uspořádána vůbec poprvé. Pro ruské novináře je to v jejich současné situaci velká vzpruha, protože na takto reprezentativním mezinárodním fóru bylo znovu upozorněno na to, v jak těžkých podmínkách musejí pracovat. Prezident Fondu pro obranu glasnosti Alexej Simonov mimo jiné uvedl, že od roku 1993, kdy tento fond začal fungovat, se do jeho evidence dostalo nejméně 220 ruských novinářů, kteří zemřeli prokazatelně proto, že vykonávají své povolání. Ve většině případů přitom nejde o úmrtí během konfliktů typu čečenské války, ale takříkajíc v době hlubokého míru. O to je podle Simonova tento jev znepokojivější.
Velmi kritický vůči ruským úřadům byl představitel OBSE Miklos Harasti. Ten mimo jiné prohlásil, že "novináři se stávají cílem pomsty" a k tomu dále poznamenal, že vlády nesou mimořádnou odpovědnost za potrestání viníků útoků na novináře či dokonce jejich vražd. Jakmile vládní místa umožní beztrestnost podobných činů, zároveň tím rozpoutávají kampaň proti svobodě slova. Přestože pan Harasti mluvil obecně, bylo každému jasné, kam svými úvahami míří.
A ještě jedna poznámka již citovaného Alexeje Simonova: Ten uvedl, že během nedávného summitu Rusku-EU v Samaře bylo zbito 17 novinářů včetně zahraničních. Jen jediný z těchto reportérů se však obrátil na soud. Podle Simonova to znamená, že i západní kolegové si na mírně řečeno problematickou situaci své branže v Rusku už zvykli. Což je zajisté víc než znepokojivé.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
