Polsko si připomíná výročí Solidarity

Ačkoli hlavním důvodem vzniku odborů a stávkového hnutí, které jejich založení provázelo, byla katastrofální ekonomická situace tehdejšího Polska, mezi požadavky odborářů bylo i uvolnění komunistického režimu - například zrušení cenzury nebo propuštění politických vězňů.

Tehdejší polští komunisté nejdříve Solidaritu oficiálně povolili, což bylo v tehdejším sovětském bloku něco neslýchaného. Solidarita dále mohutněla a do jejího čela se vedle odborářů dostala i nekomunistická intelektuální elita. Třináctého prosince roku 1981, tedy po více než dvanácti měsících váhání, však tehdejší šéf komunistické strany i první muž státu, generál Wojciech Jaruzelski vyhlásil stanné právo. Armáda zatkla a internovala vůdce Solidarity a pak potlačila, mnohde násilým, i následné mohutné stávky. Mnohde za cenu obětí na životech. V říjnu roku 1982 pak byla Solidarita oficiálně zakázána.

Nikdy však nepřestala existovat. Režim po několika měsících začal propuštět z internace opoziční vůdce a ti hned začali organizovat podzemní síť. Solidarita s mnoha desítkami tisíc spolupracovníků, s vlastními ilegálními tiskárnami a rozsáhlou sítí organizací byla po několika letech znovu nepřehlédnutelnou silou. To pochopil i Jaruzelski, který hned jak to dovolil nástup reformátora Michaila Gorbačova do čela Sovětského svazu, začal se Solidaritou vyjednávat. Jednání vyústila na počátku roku 1989 v dohodu u Kulatého stolu, která v Polsku připustila v témže roce první polosvobodné volby v sovětském bloku a v roce 1990 nakonec vedla ke klidnému předání moci nekomunistickým silám vzešlým ze Solidarity.

Ústřední postavou Solidarity po celé toto desetileté období byl elektrikář z Gdaňských loděnic, Lech Walesa. Walesa, oceněný k nelibosti komunistů v roce 1983 Nobelovou cenou míru, se pak stal v roce 1990 prvním poválečným svobodně zvoleným polským prezidentem. Pět let jeho pobytu v prezidentském úřadě skončilo neslavně rozčarováním velké části Poláků. Teď po deseti letech však Walesa na oslavách výročí Solidarity prožívá svůj velký návrat na výsluní. Deník Gazeta Wyborcza dokonce označil úterní slavnostní zasedání polského Sejmu za den Walesy. Legendární vůdce Solidarity ve svém projevu před Sejmem označil za duchovního vůdce Solidarity nedávno zesnulého papeže Jana Pavla II. Dalším odkazem Solidarity je podle Walesy to, že se nesnažila jen zbourat komunistický režim, ale vyřešit i problémy tehdejšího Polska. "Věřím tomu, že vítězství Solidarity navždy vejde do našeho národního dědictví," řekl bývalý polský prezident Lech Walesa na závěr projevu, který poslanci a senátoři odměnili potleskem ve stoje.

Symbolické na současných oslavách je, že v sále vedle sebe seděli jak bývalí lídři Solidarity, tak jejich tehdejší komunističtí protivníci. Několik měsíců před oslavami došlo po téměř deseti letech i k usmíření do nedávna ještě nesmiřitelných protivníků - Lecha Walesy a současného polského prezidenta Aleksandera Kwasniewského. Kwasniewski, v roce 1980 šéfredaktor svazáckého stranického listu Standard Mlodych, ve svém projevu přiznal, že před čvrt stoletím patřil k tehdejší komunistické nomenklatuře. "Před pětadvaceti lety jsem nebyl na vaší straně, ale dnes nemám pochyby, že vaše myšlenky nás vedli správným směrem," řekl směrem k Walesovi Kwasniewski. "Všichni žijeme ve svobodném Polsku a Polsko by svobodné bez vás, pane prezidente, nebylo," dodal Kwasniewský, který to v komunistických vládách dotáhl před rokem 1990 až na ministra.

Největším přínosem Solidarity podle Walesy bylo, že sjednotila dělníky a intelektuály. V parafrázi na tento výrok lze dodat, že největším přínosem oslav pětadvacátého výročí Solidarity je, že dokázaly sjednotit všechny Poláky, kteří si uvědomují cenu svobody a demokracie, které jim vítězství Solidarity přineslo. Fakt, že to oceňují i bývalí komunisté, je dnešnímu Polsku jen k dobru.

Ačkoli hlavním důvodem vzniku odborů a stávkového hnutí, které jejich založení provázelo, byla katastrofální ekonomická situace tehdejšího Polska, mezi požadavky odborářů bylo i uvolnění komunistického režimu - například zrušení cenzury nebo propuštění politických vězňů.

Tehdejší polští komunisté nejdříve Solidaritu oficiálně povolili, což bylo v tehdejším sovětském bloku něco neslýchaného. Solidarita dále mohutněla a do jejího čela se vedle odborářů dostala i nekomunistická intelektuální elita. Třináctého prosince roku 1981, tedy po více než dvanácti měsících váhání, však tehdejší šéf komunistické strany i první muž státu, generál Wojciech Jaruzelski vyhlásil stanné právo. Armáda zatkla a internovala vůdce Solidarity a pak potlačila, mnohde násilým, i následné mohutné stávky. Mnohde za cenu obětí na životech. V říjnu roku 1982 pak byla Solidarita oficiálně zakázána.

Nikdy však nepřestala existovat. Režim po několika měsících začal propuštět z internace opoziční vůdce a ti hned začali organizovat podzemní síť. Solidarita s mnoha desítkami tisíc spolupracovníků, s vlastními ilegálními tiskárnami a rozsáhlou sítí organizací byla po několika letech znovu nepřehlédnutelnou silou. To pochopil i Jaruzelski, který hned jak to dovolil nástup reformátora Michaila Gorbačova do čela Sovětského svazu, začal se Solidaritou vyjednávat. Jednání vyústila na počátku roku 1989 v dohodu u Kulatého stolu, která v Polsku připustila v témže roce první polosvobodné volby v sovětském bloku a v roce 1990 nakonec vedla ke klidnému předání moci nekomunistickým silám vzešlým ze Solidarity.

Ústřední postavou Solidarity po celé toto desetileté období byl elektrikář z Gdaňských loděnic, Lech Walesa. Walesa, oceněný k nelibosti komunistů v roce 1983 Nobelovou cenou míru, se pak stal v roce 1990 prvním poválečným svobodně zvoleným polským prezidentem. Pět let jeho pobytu v prezidentském úřadě skončilo neslavně rozčarováním velké části Poláků. Teď po deseti letech však Walesa na oslavách výročí Solidarity prožívá svůj velký návrat na výsluní. Deník Gazeta Wyborcza dokonce označil úterní slavnostní zasedání polského Sejmu za den Walesy. Legendární vůdce Solidarity ve svém projevu před Sejmem označil za duchovního vůdce Solidarity nedávno zesnulého papeže Jana Pavla II. Dalším odkazem Solidarity je podle Walesy to, že se nesnažila jen zbourat komunistický režim, ale vyřešit i problémy tehdejšího Polska. "Věřím tomu, že vítězství Solidarity navždy vejde do našeho národního dědictví," řekl bývalý polský prezident Lech Walesa na závěr projevu, který poslanci a senátoři odměnili potleskem ve stoje.

Symbolické na současných oslavách je, že v sále vedle sebe seděli jak bývalí lídři Solidarity, tak jejich tehdejší komunističtí protivníci. Několik měsíců před oslavami došlo po téměř deseti letech i k usmíření do nedávna ještě nesmiřitelných protivníků - Lecha Walesy a současného polského prezidenta Aleksandera Kwasniewského. Kwasniewski, v roce 1980 šéfredaktor svazáckého stranického listu Standard Mlodych, ve svém projevu přiznal, že před čvrt stoletím patřil k tehdejší komunistické nomenklatuře. "Před pětadvaceti lety jsem nebyl na vaší straně, ale dnes nemám pochyby, že vaše myšlenky nás vedli správným směrem," řekl směrem k Walesovi Kwasniewski. "Všichni žijeme ve svobodném Polsku a Polsko by svobodné bez vás, pane prezidente, nebylo," dodal Kwasniewský, který to v komunistických vládách dotáhl před rokem 1990 až na ministra.

Největším přínosem Solidarity podle Walesy bylo, že sjednotila dělníky a intelektuály. V parafrázi na tento výrok lze dodat, že největším přínosem oslav pětadvacátého výročí Solidarity je, že dokázaly sjednotit všechny Poláky, kteří si uvědomují cenu svobody a demokracie, které jim vítězství Solidarity přineslo. Fakt, že to oceňují i bývalí komunisté, je dnešnímu Polsku jen k dobru.