Poplatky ve zdravotnictví

Ale poplatky jsou nejblíž, jsou také nejmarkantnější změnou v zemi, kde jsme považovali poskytování zdravotní péče za bezplatné a to, že nám je strhávána zdravotní daň 13.5 % jako součást mzdy, vnímáme jen bezděčně. Není divu, že se zlobíme. Komu by se chtělo paltit za něco, co do nedávna bylo "zdarma".

Hlasitě se ozývá nejen opozice, která hrozí, že novelizací zákona poplatky dokáže zrušit. Někteří poslanci, senátoři a významné osobnosti veřejného života, jako bývalý ministr Jiří Dienstbier, poslanec David Rath či režisérka Věra Chytilová nabádají k občanské neposlušnosti výzvou: neplaťte poplatky u lékaře, jsou proti ústavní. Národní rada zdravotně postižených, v čele s jejím předsedou Václavem Krásou, bude sbírat konkrétní údaje o tom, jak jsou poplatky nevstřícné k postiženým a s těmito údaji osloví Ústavní soud s požadavkem na jejich zrušení. KDU - ČSL se lekla toho, co odhlasovala a v úterý její vedení schválilo šestiměsíční lhůtu, ve které bude pozorovat, jak se poplatky osvědčily a pokud se ukáže, že jsou nad síly některých skupin obyvatel, pak budou usilovat o jejich zrušení....a tak dál, by se dalo v seznamu nespokojených pokračovat.

Říkám si: "Tak to máme 30 korun za návštěvu lékaře, dalších 30 za každou položku na receptu, 60 korun za den v nemocnici a pokud využiji služeb pohotovosti tak se dostanu na částku 90 ti korun". A jestli za rok překročím limit 5000 korun, vše nad zmíněnou pětitisícikorunu mi zdravotní pojišťovna vrátí. Na to ovšem, zatím lidé moc slyšet nechtějí a ti, jež ročně za léky utratí víc než 5000 korun a bude pro ně zavedení stropu úlevou, slyšet spíš nejsou.

Na poplatky můžeme reagovat tak, že se objednáme k lékaři, pak si ještě rychle vystojíme frontu před lékárnou a tím ušetříme pár korun na horší časy. A můžeme brblat a brblat, jak za starých časů bylo líp. Opravdu ale nastanou horší časy?

Podle ekonoma Miroslava Zámečníka bude celkový výnos poplatků činit vzhledem k výdajům na zdravotnictví asi 2%, jejich vybíráním nenastane ani významný rozkvět zdravotnictví ani jeho krach.

Jejich význam lze vnímat jako snahu ušetřit v oblasti a nadužívání péče a také jako pokus o částečné narovnání vztahů mezi poskytovateli a uživateli zdravotnické péče.

Další možnost, jak se ke zpoplatnění postavit je ta, že si můžeme vyzkoušet jak se cítíme, když u lékaře zaplatíme onu symbolickou částku. (Nijak nesnižuji možný dopad na malé skupiny obyvatel, pro které se částka ukáže jako nadměrně ztěžující a doufám, že takové případy budou podrobeny revizi a následně vyjímce.)

Jsem schopen, byť za symbolickou částku, jako zákazník, žádat plnohodnotnou službu? Ne takovou, kterou až na vyjímky dostáváme? Tedy opravu některé tělesné součástky bez braní na zřetel, že před zdravotnickým personálem stojí celý člověk, který má i psychiku, která významně ovlivňuje jeho neduhy a jejich návrat. Kdy jste takovou celostní službu naposledy v ordinaci dostali?

Nepřipadá vám zvláštní, že člověk, který se ocitá v podřízené situaci proto, že se jedná o jeho zdraví, člověk, který přichází do ordinace lékaře jako odborník na jinou oblast životního konání, než je medicína, je často vnímán jako kus materiálu bez duše? Kterého bez soukromí obanžují, posunují, jako kus něčeho? I my na této situaci máme svůj podíl. Podíl lenosti a pohodlnosti.

Teď máme šanci si zkusit, jestli umíme být partnerem lékaři, klientem v systému, který zná svá práva i povinnosti vůči poskytovateli péče i vlastnímu zdraví. I lékaři budou moci zjistit jaké to je, vyžadovat od pacienta jeho aktivní přístup k léčbě, péči o vlastní zdraví ať už jde o formu preventivních prohlídek, či zájem o to, co která procedůra obnáší a stojí.

Osvícení lékaři, a jsou tací, uvítají sebevědomého, informovaného pacienta, který se před každým vyšetřením ptá, doktore, co se mnou budete dělat. Jste snad raději předmětem, který je opravován ze shora, či ze spoda a jako s předmětem je s ním mnohdy nakládáno? Třeba se osmělíme a když nás lékař sedící zády v ordinaci přivítá slovy, tak co máte, a ani se nezvedne aby podal pacientovi ruku a pohlédl mu před procedůrou do očí, ozveme se. Třeba se naučíme víc samostatně myslet a vážit hodnotu našeho zdraví i nemoci, vážit cestu k lékaři. Narovnáme záda, před jistě úctyhodnou skupinou lidí, kteří dělají nelehkou práci a často nás svou obětavostí a shopnostmi dostanou jak se říká hrobníkovi z lopaty, za což jim patří velký dík. Pokud ale páni lékaři ustrnou na svých piedestálech, na které si je společnost postavila, přestanou rozvíjet podstatnou část lidské osobnosti, která také patří k celistvosti lékařského umu a tou je schopnost vidět člověka "celého", budou přesto, ve svých evropsky srovnatelných schopnostech nás opravit po stránce tělesné, kulhat na jednu profesionální nohu.

Pokud se jako výsledek poplatků neukáže snížení nadužívání péče a částečné narovnání vztahů, pak poplatky podrobme dalšímu zkoumání a třeba je zrušmě. Podle ekonoma Miroslava Zámečníka bude za deset let v ČR podíl starších lidí nad 65 let o polovinu větší než nyní, a výdaje na zdravotnictví rostou, v zemích OECD, rychleji, než HDP. Budeme se muset rozhodnout, jak dál české zdravotnictví financovat. Poplatky jsou jen polechtáním, které nás má probrat z letargie, že české zdravotnictví se těší dobrému zdraví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .