Potřebujeme kompaktní armádu,

Mimochodem - reforma předpokládá, že armáda se zbaví 2 tisíc generálů a 15 tisíc plukovníků, kteří jsou často jen položkami ve statistikách a se statutem profesionálního bojového důstojníka nemají nic společného. Za zmínku jistě stojí, že potřeba zkrátit ruskou generalitu o 2 tisíce mužů se v Rusku ozývá už někdy od poloviny 90. let a nové opakování této cifry může znamenat jen jediné: radikální reforma ruských ozbrojených sil se vytrvale nedaří. Přílišný počet generálů obtěžkává především armádní rozpočet, protože ruský generál má podobně jako někdejší sovětský (a zpravidla jde o tytéž lidi) nárok na byt či dům ve městě, dům za městem, dva služební vozy, k nim řidiče a zhruba 7 dalších příslušníků osobního personálu. A taková legrace samozřejmě něco stojí. Zajímavá je informace o snížení počtu důstojníků v další nejvyšší armádní hodnosti - plukovníků. V této souvislosti si nejeden ruský vojenský analytik smutně povzdechne, že plukovníků má ruská armáda neskonale víc než vrtulníků, které by pro ni docela jistě byly o dost užitečnější. Ukázala to ostatně poslední ozbrojená kampaň v Jižní Osetii, v níž Rusko díky mnohanásobné převaze samozřejmě vojensky zvítězilo, ale ono vítězství podle ruských i zahraničních odborníků nebylo nijak oslnivé a naopak spíš ukázalo, že ruská branná moc je koncipována spíše pro boj ve válkách již dávno skončených...

Ruku v ruce s možná už patnáct let zahajovanou a pak zase konzervovanou armádní reformou v Rusku kráčí i potřeba nové vojenské doktríny největší země světa. Ta je podle armádních hodnostářů již sepsána a do konce tohoto roku by měla být politicky schválena. Podle ruské generality by měla pojmenovat nejen potenciální i faktické spojence, ale také reálná hrozící nebezpečí. Jak uvedl v rozhovoru pro BBC významný specialista ruského Ústavu pro vojenské a politické analýzy Alexandr Chramčichin, dnešní Rusko by se nemělo obávat ani nebezpečí z Evropy, ani ze Spojených států a dokonce ani ze silně radikalizovaného islámského světa. Podle jeho soudu je největším potenciálním vojenským nebezpečím pro současné Rusko Čína. Chramčichin se domnívá, že pokud si nejlidnatější stát světa uchová dosavadní vysoké tempo hospodářského růstu, ocitne se už zanedlouho v těžké surovinové nouzi. Tu se dnes Číňané snaží kompenzovat využíváním nerostného bohatství Afriky, ale zmíněný expert považuje toto řešení za náhražkové. Skutečným řešením pro Čínu by podle něj bylo ovládnutí a využívání přírodního bohatství ruské Sibiře a Kazachstánu. Což z hlediska nové vojenské doktríny mluví samo za sebe...

Akutní potřeba modernizovat ruské ozbrojené síly ovšem aktuálně naráží na potíže, související se světovou finanční a hospodářskou krizí. Letošní státní rozpočet počítá se zvýšením nákladů na armádu o 100 miliard rublů. To ovšem znamená, že armádní rozpočet zůstane na dosavadních 2,7 % HDP a toto procento by už do roku 2011 mohlo o čtyři desetiny poklesnout. Za optimální přitom ruští vojenští experti považují financování armády ve výši 5 % HDP. Což je ovšem v tuto chvíli nedostižný sen. Je tedy otázka, zda ruská armádní reforma neskončí jako už několikrát ve slepé uličce, vyvolané jak důvody subjektivními (což je odpor značné části dosud dobře živené armádní generality), tak objektivními, čerstvě zrozenými z globální hospodářské krize.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .